"PROTOKOL
O KNIZE Jméno a příjmení žáka, třída
Kristýna Jurašková, 3.A

Autor
Národnost
Překladatel
Bibliografická citace
Vladislav Vančura
Česká
-
VANČURA, Vladislav. Markéta Lazarová. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1593-8. Medailon autora
Český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař, narodil se v Háji ve Slezsku. Byl prvním předsedou Devětsilu, členem Levé fronty, publikoval v časopisech Host, Kmen, Červen a Panorama, byl členem KSČ, působil jako divadelní kritik v deníku Československá samostatnost a byl předsedou české filmové společnosti. V roce 1942 byl popraven a v roce 1946 byl jmenován národním umělcem.
Název díla
Markéta Lazarová Interpretace názvu
Markéta Lazarová je hlavní hrdinka díla.
Literární druh
epika Znaky
Příběh je vyprávěn vypravěčem, je zde dějovost.
Žánr
baladický román Znaky
Složitý děj, velké množství postav, baladický znamená vážný, až tragicky laděný, lyrický. Je zde rozebrána psychika postav, pohnutky a reflexe skrze vnitřní monology nebo skrze vstupy autora.
Forma:
próza Znaky
Základní stavební jednotkou je věta, jsou zde vnitřní monology postav a přímá řeč v dialozích.
Literární a společensko-historický kontext
Dílo bylo vydáno v roce 1931, tedy v meziválečném období před druhou světovou válkou, v období nástupu fašismu a hospodářské krize. Řadí se k České literatuře 1. pol. 20. st. – rozrůznění české literatury, vznik nových uměleckých proudů. Jedná se o imaginativní literaturu – vliv avantgardy (usiluje o experiment), obraznost, lyrizace, metoda asociace představ. Filozofickými směry, ovlivňujícími literaturu, byly pragmatismus, marxismus a unanimismus. Dalšími autory této doby byli Karel Čapek, Jaroslav Hašek, Ivan Olbracht a Karel Poláček.
KOMPOZIČNÍ PLÁN
kompoziční postupy

1. expozice – král vysílá vojáky proti zbojnickým družinám, sužujícím lid
2. kolize – Lazar odmítá Kozlíkovu pomoc proti vojákům, únos Lazarovy dcery Markéty
3. krize – bitva Kozlíkovy rodiny s vojáky
4. peripetie – Kozlíkovi loupežníci zajati
5. katastrofa – popravování zbojníků Dějová linie je narušována vypravěčem, který mluví k sobě, k postavám, oslovuje čtenáře a nutí k zamyšlení.

Lineární členění textu Text členěn do kapitol (10).
Druh kompozice
chronologický = děj se vyvíjí podle časové posloupnosti
JAZYKOVÝ PLÁN


Jazykové prostředky
Monumentální stavba věty, v níž se prolíná vždy několik lexikálních vrstev (lidová frazeologie, knižní slova, vulgarismy, zdrobněliny, apod.), rozsáhlá souvětí – humanistická perioda a zastaralé výrazy v kontrastu k lidovému jazyku, inverze, obraznost, ironie, přechodníky, četná citoslovce Příklady z textu: archaismy (škorně), historismy (zbojník), knižní slova (mluviti), dysfemismy (ožralý), kompozita (dobrodruh).
Umělecké prostředky,
autorský styl Autorský styl: Vančura kladl důraz na svébytnost, nebyl pro něj důležitý námět, ale způsob zpracování (dokonalost formy), vyznačoval se sklonem ke knižnosti. Kniha je autorem pojata jako polemika s příliš složitou relativností soudobé literatury. Umělecké prostředky: kontrast (bída – naděje, ponížení – hrdost, síla – slabost), personifikace (věje vítr), hyperbola (věčně zelené), přirovnání (zabit jako neviňátko), inverze (pacholci Kozlíkovi).
TEMATICKÝ PLÁN



Motivy
Láska jako smysl života (láska krásné a zbožné Markéty k zbojníku Mikolášovi), renesanční typ lidí žijících naplno, milujících život, ale neváhají ho obětovat pro dobrou věc (drsní, suroví, nezkrotní, milující…), oslava krást života, protest proti měšťáctví
Téma
Hlavní myšlenka
Baladický mocný citový vztah hlavní hrdinky k příslušníku nepřátelské rodiny Kozlíků. Svébytný svět lapků Kozlíkova rodu je podřízen jen vnitřním normám. Lidský život má podle Vančurova pojetí nesmírnou cenu lásky jako „koruny života“.
Stručná fabule
Vypravěč je vševědoucí – občas podává pouze sdělení o ději, ale také děj přerušuje různými vstupy, odbočkami a vlastními názory, čímž rozbíjí historický nádech příběhu, např: „Nešťastná Markéta! Není tato modlitba rouhavá?“ nebo „Vážení pánové, Markétina rána není tak docela bezvýznamná!“. Je zde použita er-forma. Próza = nedělená do veršů, syntaktické členění promluvy, logická stavba vět, připomíná přirozenou formu běžné řeči. Základní stavební jednotkou je věta.
Epika = příběh rozvíjen vypravěčem a postavami.
Postava/y hlavní

• Markéta – je popisována jako vznešená laň; je krásná a zbožná, je dcerou loupežníka Lazara, miluje Mikoláše
• Mikoláš Kozlík –surový, statečný, miluje Markétu,
• Lazar – je podobný lišákovi; loupeživý rytíř, přísný otec Markéty, kterou zasvětil Bohu, aby odčinil své hříchy
• Kozlík - je přirovnáván k medvědu; je loupeživý rytíř, hrdý a pyšný
• Pivo – hejtman královských vojsk
• Alexandra – Kozlíkova dcera, divoká a statečná, miluje Kristiána
• Kristián – syn hraběte, nedokáže se rozhodnout mezi láskou k otci a láskou k Alexandře Autor často spojuje pomocí metaforických pojmenování povahu hlavních postav s přírodou.
Postava/y vedlejší, ostatní

Loupežníci – přirovnáváni k šelmám a dravé zvěři, Kateřina – Kozlíkova žena, Sovička - rádce, Reiner, králova armáda, mlynář, mlynářka
Časoprostor

Příběh se odehrává v jen náznakem určené minulosti v době středověku (okolí Mladé Boleslavi)
Literární kritika, recenze, ohlasy (dobová, současná)
Doslov v knize
Ve své době dílo přijato velmi dobře – velké množství pozitivních recenzí v dobových časopisech a v anketě Lidových novin vyhrálo první místo o nejzajímavější knihu z roku 1931.
Kritika Romana Jakobsna: „Tento sloh, snad poněkud romanticky – řekl bych – hankovsky přebarvený, žije plným životem v Marketě Lazarové a znovu překvapuje svou úžasnou jednoduchostí, zhuštěností a dynamičností.“
František Xaver Šalda nazývá Markétu Lazarovou až „nedovoleně krásnou a omamnou“. Ohlasy na Markétu Lazarovou jsou v mnoha směrech podobné – kritikové se zamýšlí nad nekonkrétním pojetím historie a téměř vždy se shodují, že to nikterak nesnižuje uměleckou hodnotu díla, oceňují jazyk, jímž je kniha psána a zdůrazňují lidskost a pudovost Vančurových postav."