1.	Přivezené znalosti předků Melanésanů

2.	Odlišnosti u Melanésanů a Papuánců

3.	Způsob obživy podle typu ostrovů

3.1	Zemědělství

3.2

Rybolov

4.	Keramika, lapitská keramika

5.	Malajsko-polynéské jazyky

6.	Polynésané, Mikronésané

7.	Používání luku, šípu a praku

8.	Melanéská vesnice

8.0	Vesnice jako nejdůležitější společenská jednotka

8.1	Klanové nebo rodové vesnice

8.2	Více rodová či více klanová vesnice

8.3	Vesnice složená

8.4

Rodina

8.5

Náčelník

8.6

Otroctví

Důležitou jednotkou je rodina. Ta je buď párová (manžel + 1 manželka). V řadě případů ale muž může mít manželek několik, monogamie není nutná a povinná, každý má tolik žen, kolik je schopen uživit. Rozšířené rodiny tvoří rodiče, jejich ženatí synové s manželkami a dětmi. V čele takovéto rodiny stojí stařešina – zástupce velkorodiny. Tomu vesnice pronajímá půdu. Po vymření rodiny její pozemky připadají do majetku celé vesnice a dělí se mezi zbývající členy vesnic, aby neležela půda ladem.
Na jihu a jihovýchodě v Melanésie již náčelník má mnoho majetku a významu. Částečně je tedy vydělen z procesu výroby potravin. Získává produkty formou daní, které spotřebovává sám s rodinou. Na jihu Melanésie si náčelníci vydržují i válečné zajatce – váleční otroci – tvoří jeho soukromou armádu. Na rozdíl od antického otroctví však otroci nikdy nebyli nuceni pracovat v zemědělství – jsou jen ozbrojenými složkami vesnic – odděluje se postavení náčelníka. Postupně počátky aristokracie a společenské dělení na tři stupně (17. – 19. století).
Nejvýše stáli náčelníci a jejich pokrevní příbuzní (děti, rodiče, partneři) – ti jsou základem aristokracie. Dále jsou zde svobodní občané – to jsou ostatní vesničané, poté váleční otroci. Někdy jsou otroky i dlužníci (když musí vystrojit někdo oslavu, neměl prasata, půjčil si na ně u náčelníka a nemohl poté splácet). Když však dlužník otrok získá majetek, může se vykoupit.
Otroctví bylo i na severu Nové Guineji – zde byli poddaní vůči dvou sultánům z Indonésie – museli odevzdávat dávky Sultánům v Tidore a Ternate – ostrov Halmaher.
Tyto obyvatelé Nové Guineji musí odevzdávat každoroční dávky: čluny, rohože a otrokyně. To se již blíží antickému systému – ženské otrokyně jsou zcela bezpráva. Dávky Sultanátu byly ještě v polovině 19. století."

Cyklus přednášek etnologie Oceánie 2/11.
V textu jsou místy použity poněkud zastaralé výrazy.