1.

Úvod

2.	Co je to vlastně menšina?

3.	Minorita versus majorita

4.	Menšinové složení

5.	Rámcová úmluva

6.	Diskriminačně motivované útoky

7.

Závěr

" I přes veškerou právní ochranu jsou menšiny ze strany většiny velice častým terčem různých druhů útoků .
Téměř naprostá většina populace považuje menšinové obyvatelstvo za nepříznivý efekt historického vývoje a globalizace, v lepším případě o menšiny jeví nezájem. Troufám si tvrdit, že většina obyvatelstva přímé či nepřímé porušování práv menšin schvaluje nebo ignoruje, což je téměř na stejné úrovni.
Menšinové obyvatelstvo je sice chráněno zákonem, ale nikdo ho nemůže uchránit před nenávistí krajně pravicově orientovaných organizací a jedinců , kteří lpí na „čistotě“ Českého státu.
Po „sametové revoluci“ počet diskriminačně motivovaných deliktů začal prudce stoupat. Pramení to zřejmě z většího přílivu odlišných národností a etnik do ČR, ale možná také z nedostatečné důslednosti postupu liberálních českých úřadů v této skutečnosti.
Za rok 1994 evidovala policie ČR 167 případů s diskriminačním motivem a nevládní organizace HOST jich za stejný rok zaznamenala více než 200. 2
Počet napadení roste závratným způsobem . O dva roky později, v roce 1996 , bylo pouze na území města Prahy zaregistrováno 85 podobných případů . Do tohoto počtu jsou zahrnuta pouze napadení fyzického charakteru. Od roku 1989 do roku 1999zraněním podlehlo nebo na místě zemřelo 25 osob, což je dosti alarmující skutečností.
V roce 1995 rozhodl Klausův kabinet o zavedení více opatření, která by zabraňovala útokům proti etnickým a jiným menšinám . Záhy se ukázalo, že provedení stanovených opatření nebude nic jednoduchého. Mimo jiné se ukázalo , že ministerstvo vnitra nebude moci zrušit registraci českým organizacím propagujícím rasizmus z jednoho prostého důvodu, tyto organizace pochopitelně ve svých stanovách neuvádějí rasovou či jinou diskriminaci.
Zde se jednoznačně projevuje míra neschopnosti vlády, která není schopna vytvořit zákon, který by zmíněné rasistické organizace postihoval.
Česká vláda není přirozeně spokojena s narůstajícím počtem diskriminačně motivovaných činů a vyjadřuje nad tím své politování. Obávám se, že v tomto případě pouhé politování nestačí, žádnému násilníkovi nesouhlas politiků „ s jeho činy “ morálku nezvýší."