1.

Úvod

2.	Pojetí výuky

3.	Metody výuky

4.	Aktivizující metody

4.1.	Východiska a důvody aktivizující výuky

4.2.	Členění aktivizujících metod

4.3.	Příklady aktivačních metod

4.4.	Zavádění aktivizujících metod do výuky

4.5.	Zapojení studentů do výuky

5.	Mentální mapování

5.1.	Princip mentální mapy

5.2.	Definice mentální mapy

5.3.	Tvorba mentální mapy

5.4.	Mentální mapa a analogram

6.	Mentální mapy ve vyučování

6.1.	Podmínky realizace

6.2.	Využití mentální mapy učitelem

6.3.	Mentální mapování a žák

6.4.	Vhodnost tématu pro mentální mapy

6.5.	Mentální mapa jako součást aktivizujících metod

7.

Závěr

7.1.	Mentální mapy a aktivizující vyučování na střední škole

7.2.Zhodnocení

"Pojetí výuky

Cílem vzdělávacího a výchovného procesu je připravit jedince pro život v současné společnosti s ohledem na jedinečnost a vizi osobnosti a společnosti. Společnost, do níž vstupujeme, je a bude společností založenou na znalostech, dovednostech a informacích.
Klasická vyučovací hodina založená na výkladu a přednášení nevede studenty k analytickému a tvořivému myšlení, které je od nich požadováno v reálném životě. V současné době dochází ke změnám a k modernizaci vyučování. Tyto změny vycházejí z rozboru procesu učení i procesu řízení učebních činností žáků učitelem. Hledají se nové cesty, jak zvýšit účinnost vyučování a zároveň rozvíjet u žáků klíčové kompetence, obsažené v nových kurikulárních dokumentech ( rámcových vzdělávacích programech). Potřeba rozvoje klíčových kompetencí v kontextu celoživotního vzdělávání je zdůrazňována i v mezinárodních dokumentech souvisejících s uplatňováním společných přístupů ke vzdělávání v rámci evropské unie .
Vzdělávání směřuje k tomu, aby absolventi byli schopni efektivně se učit, vyhodnocovat dosažené výsledky, sledovat pokrok a reálně si stanovovat potřeby a cíle svého dalšího vzdělávání. Měli by se naučit samostatně řešit běžné pracovní i mimopracovní problémy, vyjadřovat se v písemné i ústní formě v různých učebních, životních i pracovních situacích, pečovat o své zdraví, spolupracovat s ostatními a přispívat k utváření vhodných mezilidských vztahů. Využívání svých osobnostních a odborných předpokladů pro úspěšné uplatnění ve světě práce, pro budování a rozvoj své profesní kariéry a s tím související potřebu celoživotního učení by se mělo stát samozřejmostí každého jednotlivce. V dnešním světě informačních a komunikačních technologií je nutností , aby absolventi pracovali s osobním počítačem a jeho základním a aplikačním programovým vybavením a využívali adekvátní zdroje informací a uměli s nimi efektivně pracovat .
Klíčové kompetence představují soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a budoucí uplatnění v životě.
Při vyučování je nutno vytvářet podmínky pro překonávání tradičního pojetí výuky a přispívat k rozvoji osobnosti všech žáků, a to nejen v oblasti poznávacích schopností, ale také v oblasti afektivní, etické i psychomotorické.
Tradiční, slovně názorné pojetí vyučování preferuje verbální stránku. Chybí zde proces vlastního hledání, objevování a zmocňování se poznatků, je nedoceněna žákova samostatná myšlenková i praktická činnost. Žáci si osvojují poznatky jako hotové produkty, jako slova, věty, teorie, za nimiž nemají často žádné konkrétní představy. S pojmy umí verbálně operovat (vyjmenovat, přiřadit letopočet), ale už méně chápou podstatu věcí, vztahy a souvislosti. Předávání hotových poznatků vede k nekritickému přejímání a reproduktivnímu myšlení, k absenci vlastních názorů, úsudků a přístupů. To přináší nebezpečí snadné ovlivnitelnosti a manipulovatelnosti autoritami různého druhu.
Škola současnosti přestává být institucí, která plní pouze informační a vzdělávací funkci. Tím se mění postavení učitele v procesu řízení vyučování. Jeho hlavní úloha vychází ze základních cílů, formulovaných v kurikulárních dokumentech, a ze současného pojetí vzdělání – přispívat k celkové kultivaci osobnosti dítěte a mladého člověka, k osvojování základních kulturních dovedností jako nástrojů dalšího vzdělávání, k rozvoji zájmu o školu, o poznávání a vzdělávání vůbec. Učitel by měl především naučit žáka učit se. Jednou z možností jak transformovat soustavu poznatků a činností, které si mají žáci ve vyučování osvojit v podobě vědomostí a dovedností, jsou aktivizující metody ve výuce. "

Tato práce obsahuje obrázky a grafy. Čistého textu je v práci cca 20 stran.