1.

Úvod

2.	Tělesné postižení

2.1.	Terminologické vymezení tělesného postižení

2.2.	Klasifikace tělesných postižení (pohybových vad)

2.3.	Dětská mozková obrna

3.	Předškolní věk

3.1.	Terminologické vymezení předškolního věku

3.2.	Vliv tělesného postižení na osobnost dítěte

4.

Sport

4.1.	Terminologické vymezení sportu

4.2.	Sport osob s tělesným postižením

5.

Lyžování

5.1.	Teoretická východiska

5.2.	Didaktika a metodika výuky lyžování

5.3.	Problematika lyžování dětí předškolního věku s pohybovým postižením

6.	Charakteristika místa průzkumného šetření

6.1.	Bez handicapu, o. s.

7.	Charakteristika zkoumaného vzorku

8.	Charakteristika průběhu průzkumného šetření

9.	Prezentace dat získaných průzkumným šetřením

9.1.	Přivyknutí na lyžařskou výzbroj a výstroj a jejich kontrola

9.2.	Jízda po spádnici přímo

9.3.	Jízda po spádnici v pluhu

9.4.	Nácvik změny směru jízdy, oblouk v pluhu

9.5.	Škola hranění – jízda šikmo svahem

9.6.	Výuka jízdy na vleku

10.	Ověření hypotéz, zhodnocení naplnění cíle praktické části

11.	Shrnutí průzkumného šetření a diskuze

12.

Závěr

13.

Přílohy

13.1.

Metodika výuky lyžování

13.2.

Vybrané pomůcky používané při výuce lyžování

13.3.

Fotografie pořízené během výuky

13.4.

Zdravotní dokumentace

13.5.

10 pravidel pro chování na sjezdových tratích

"1 Tělesné postižení
1.1 Terminologické vymezení tělesného postižení
WHO definuje mezinárodní pojmy týkající se problematiky tělesného postižení. Jedná se o impairment, disability a handicap. Pojem impairment
lze přeložit jako vada nebo poškození. Disability znamená omezení, neschopnost
nebo chybění (následkem poškození) schopnosti provádět určitým způsobem aktivity, které společnost považuje za „normální“. Ovšem otázka normality je značně rozporuplná. WHO zmiňuje také pojem handicap, kterým rozumíme znevýhodnění vzniklé poškozením či omezením (snížením výkonu) na té úrovni, že brání jedinci částečně nebo úplně splnit roli, která by mu příslušela vzhledem k jeho věku, pohlaví
a sociokulturním faktorům (Vítková, 2006).
V literatuře se objevuje nejednotná terminologie k vymezení tělesného postižení. Podle Grubera a Lendla (in Vítková, 2006, s. 39) můžeme za tělesná postižení považovat „trvalé nápadnosti v pohybových schopnostech se stálým
nebo značným vlivem na kognitivní, emocionální a sociální výkony.“
Renotiérová (2006, s. 212) uvádí, že za tělesná postižení považujeme „vady pohybového a nosného ústrojí, tj. kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního zásobení
a poškození nebo poruchy nervového ústrojí, pokud se projevují porušenou hybností“.
Příčinou tělesného postižení je „poškození podpůrného (nosného)
nebo pohybového aparátu nebo jiné organické poškození“ na neurologickém, ortopedickém, či interním základě (Vítková, 2006, s. 39).
V současné době se přikláníme k nahrazování termínu „tělesně postižený“ pojmem „osoba s tělesným postižením“ nebo „jedinec s tělesným postižením“.
Tělesné postižení znamená pro jedince vždy určité pohybové omezení a spolu s ním i omezení poznávacích schopností. V praxi to může znamenat obtíže
ve společenském (při vyučování, navazování a udržení vztahů, zařazení
do pracovního procesu, aj.), ale také soukromém životě (zvládání sebeobsluhy
a celkové samostatnosti, kvality života, navázání a udržení partnerského vztahu, atd.) (Hadj- Moussová, 2003)."

Součástí práce jsou fotografie, kopie dokumentů a ilustrace o rozsahu cca 14 stran.
Částečně zpracováno formou odrážek.