1.

Úvod

2.	Předmět sociální psychologie

2.1

Interakce

2.2	Zkoumání psychických procesů a chování osob nacházejících se v sociálních situacích

3.	Druhy vědeckého výzkumu

3.1	Deskriptivní

3.2	Korelativní

3.3	Experimentální

3.4	Důležitost volby výzkumné strategie

3.5	Sociální závislost jedince

3.6	Metoda pozorování

3.7	Metoda dotazování

3.8

Dotazník

3.9

Rozhovor

4.	Sociometrie

4.1

Sociogram

5.	Experiment

5.1

Příklad

6.	Analýza výtvorů

7.	Projektivní techniky

8.	Rozbor slovních projevů

9.	Sebepozorování, introspekce

„Metody sociální psychologie
Druhy vědeckého výzkumu:

-deskriptivní výzkum: omezuje se na popis určitého fenoménu, resp. na otázku, zda určitý fenomén vůbec existuje, např. zda převzetí určité role mění osobnost, v jaké míře a v jakém směru, resp. v jakém rozsahu se u populace tyto změny projevují. Patří sem i srovnávací výzkum, např. rozdíly v postojích mužů a žen k určité otázce. Tento druh výzkumu přináší zajímavé poznatky, ale nezachycuje příčiny zjištěných fakt.

-korelativní výzkum: zaměřuje se na zjišťování souvislostí, např. určitého postoje a určitého rysu osobnosti (obecně např. vztahem mezi konzervatismem a inteligencí: jsou konzervativně založení jedinci inteligentnější než liberálové?). Korelace mohou, ale nemusí vyjadřovat kauzální vztahy, jejich zjištění však může zakládat pátrání po těchto vztazích. Zjištěné korelace tedy spíše vyvolávají otázku po povaze objevených souvislostí, umožňují formulování hypotéz o těchto souvislostech a jejich pověřování dalším výzkumem.

-experimentální výzkum: je zaměřen na zjišťování příčin, na objevování kauzálních vztahů, a jako takový vyžaduje přísnou kontrolu podmínek, za nichž je prováděn, aby mohly být o příčině vysloveny nepochybné závěry. Tato kontrola podmínek je vázána na měřitelnost proměnných, které v experimentální situaci vystupují. Tak byly např. zjištěny kauzální vztahy mezi produktivitou pracovní skupiny a její vnitřní soudržností, které však vystupují jen za určitých podmínek (v daném případě za podmínky, že je skupina integrována s cíli podniku, v opačném případě je pracovní produktivita i při velkém stupni skupinové soudržnosti malá). Jev A tedy může kovariovat kauzálně s jevem B, ale jen za určitých podmínek. Právě pro striktní pravidla realizace (měřitelnost proměnných) má experimentální výzkum v sociální psychologii omezené pole realizace. Experimentální výzkum se provádí v laboratořích nebo v terénu (přirozený experiment), takový terén však může být i uměle vytvářen, takže laboratorní situaci nepřipomíná. Tak tomu bylo např. v experimentech se „zdánlivým vězením“, v nichž byly sledovány interakce „dozorců“ a „vězňů“, představovaných pokusnými osobami. Přirozené byly známé „hawthornské experimenty“, prováděné přímo na pracovišti, které byly doplňovány dalšími metodami.

V sociální psychologii může být kladeno velké množství otázek či hypotéz, na něž je hledána odpověď, a mnohé z těchto otázek již naznačují, že nalezení odpovědi na ně nebude lehké. Proto je velmi důležitá volba výzkumné strategie, tj. kroků, které zajišťují kontrolu podmínek vědeckého výzkumu, jak bylo již shora naznačeno, a které zajišťují, že zvolené výzkumné techniky jsou adekvátní předmětu a cílům výzkumu. Závěry z některých výzkumů jsou kritizovány právě proto, že tyto předpoklady nebyly splněny. Vědecká fakta jsou nejen zjištěné informace o daném předmětu (empirie), ale také jejich vysvětlení pomocí vědeckých zákonů.
Sociální psychologie studuje sociální závislost jedince, hledá a vysvětluje sociální determinanty jeho psychiky. Přesně to vyjadřuje S. Moscovici (1970): „Sociální psychologie se musí především zabývat sociálním poutem, které utváří relace ego a alter (ať už jedinci, či skupinami), a analyzovat jejich vztahy k sociálnímu i nesociálnímu, reálnému i symbolickému prostředí“. Determinantou je tedy „sociální pouto“, které určuje i vztahy k nesociálnímu prostředí: příkladem je jedinec, kterého sociogenní úzkost žene k úniku do přírody. V podstatě lze však říci, že všechny psychické vztahy jsou sociogenní, mají sociální původ, resp. jsou sociálně vztažné, jak to naznačuje shora uvedený příklad. Proto také sociální vztahy či situace, v níž jedinec nachází, rozhodujícím způsobem určují jeho psychiku, a jak se to často tvrdí, antropocentricky orientovaná psychologie je především psychologie sociální. Sociálně vztažný je v podstatě každý individuální psychický akt.

Metoda pozorování je zásadní vědecká metoda, která umožňuje popis sledovaného jevu, jeho vývoj, změny, závislost na vnějších podmínkách, např. pozorování agresivity ve skupině hrajících si dětí. Jako vědecká metoda musí ovšem splňovat určité podmínky, především musí být pozorování plánovité a cílevědomí, tj. řízení, kontrolované a systematické. To, co má být pozorováno, musí být přesně vymezeno. Pozorovatele může zastupovat nebo doplňovat přístrojová technika. Pozorování může být prováděno zjevně nebo skrytě, přítomnost pozorovatele však může narušovat průběh pozorovaného děje. Pozorovatelů může být i více a jejich záznamy z pozorování je pak možno srovnávat. Sebepozorování (introspekce), které koná badatel sám na sobě, se v sociální psychologii důrazněji neprosadilo.
Pozorování vlastně vytvořilo základ věd, jejichž poznatky pak byly rozšiřovány a prohlubovány dalšími metodami.“

Práce obsahuje tabulku.