1.	Mezinárodní právo

2.	Mezinárodní postavení států z hlediska práva

2.1.	Suverenita

2.2.	Třídění států

2.3.	Vznik státu a jeho právní důsledky

2.4.	Zánik státu a jeho právní důsledky

3.	Mezinárodní postavení státních orgánů pro mezinárodní styky

4.	Jiné vnitřní orgány pro mezinárodní styky

5.	Právo mezinárodních organizací a orgánů

5.1.

OSN

5.2.	Rada bezpečnosti

5.3.	Hospodářská a sociální rada

5.4.	Rada Evropy

5.5.

NATO

5.6.

EU

5.7.	Ostatní mezinárodní organizace

"Mezinárodní soudní dvůr
Prvním celosvětovým soudem se stal Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti, sídlil v Haagu a působil v letech 1921-1940.
Druhým, dosud působícím celosvětovým soudem je Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (může však dle potřeby zasedat i jinde), který byl zřízen po skončení 2.světové války, jako jeden ze šesti hlavních orgánů Organizace spojených národů. Byl ustaven Chartou OSN (právní základ činnosti) jako hlavní soudní orgán OSN.
Mezinárodní soudní dvůr je tvořen sborem 15 soudců, s vysokou mravní úrovní, odborná způsobilost, musí být schopni zastávat funkci nejvyšších soudců ve svých zemích anebo být uznáni za znalce mezinárodního práva. Ve sboru soudců může být současně vždy jen jeden příslušník téhož státu. Jsou voleni ze seznamu osob navržených národními skupinami. Soudci užívají při výkonu funkce diplomatických výsad a imunit.
Mezinárodní soudní dvůr (MSD) je příslušný rozhodovat spory mezi státy a podávat určitým mezinárodním organizacím posudky o právních otázkách, které souvisejí z jejich činností.
Příslušnost MSD se tedy vztahuje na všechny spory, které z něj vznesou státy, jakož i na všechny otázky, které zvlášť předvídá Charta OSN, nebo platné mezinárodní smlouvy a úmluvy. Stranami sporného řízení tedy nemohou být mezinárodní organizace ani vnitrostátní osoby fyzické či právnické.
Řízení před MSD probíhá buď jako sporné, nebo jako posudkové, písemné či ústní.
Dvůr rozhoduje spory mezi státy na základě práva. Bere za podklad svého rozhodování mezinárodní smlouvy, ať již obecné či partikulární, které stanoví pravidla výslovně uznaná spornými stranami, mezinárodní obyčej jakožto důkaz obecné praxe uznávané za právo, obecné zásady právní uznávané civilizovanými národy, soudní rozhodnutí a učení nejkvalifikovanějších autorů jakožto podpůrný prostředek k určování právních pravidel.
Dvůr se usnáší prostou většinou přítomných soudců, v případě rovnosti rozhoduje hlas předsedy či předsedajícího. Rozsudek je konečný a bez odvolání, kdy se připouští mimořádně opravný prostředek obnovení řízení.
Stálý rozhodčí soud

Ustavení Stálého rozhodčího soudu předvídala Haagská úmluva o pokojném vyřizování mezinárodních sporů z roku 1899 a její revidovaná verze v roce 1907. V rozporu se svým názvem však není Stálý rozhodčí soud stálým orgánem, pokud jde o složení arbitrů, řízení a judikaturu. Stálá je pouze kancelář (Haag) soudu a seznam arbitrů, z nichž si sporné strany mohou vybrat rozhodce pro konkrétní spor.

Rozhodčí tribunály pro mořské právo

Úmluva OSN o mořském právu z roku 1982 předvídá zřizování dvou typů rozhodčích tribunálů, a to pro spory o výklad a aplikaci mořského práva obecně a pro speciální otázky mořského práva.
Rozhodčí tribunál pro mořské právo se sestavuje tak, že každá sporná strana nejprve jmenuje jednoho rozhodce ze seznamu, jež může být jejím občanem. Zbývající tři rozhodce, ovšem občanů jiných států, jmenuje sporné strany po dohodě ze seznamu rozhodců. Rozhodčí tribunál přijímá rozhodnutí většinou hlasů."

Práce je kompilačního charakteru. Čerpá ze zdroje: www.emuni.cz/moderator/topa/MPV/Mezinarodni_pravo_verejne_-_zvlastni_cast.doc.