1.

Úvod

2.	Mírové operace

2.1.	Definice peacekeepingu

2.2.	Další dělení mírových operací

2.3.	Proces ustavování mírových operací OSN

2.4.	Zajištění vojenské síly

2.5.	Financování mírových operací OSN

3.	Konkrétní případ mírové operace

3.1.	Příčina vzniku konfliktu

3.2.	UNOSOM I (United Nations Operation in Somalia)

3.3.	UNITAF (Unified Task Force)

3.4.

UNOSOM II

3.5.	Ukončení mise

4.

Závěr

5.	Použité zdroje

"Další dělení mírových operací
Termín se ještě více zkomplikoval, když generální tajemník OSN Boutrus Boutrus-Ghálí vydal zprávu s názvem Agenda pro mír (An Agenda for Peace), která se zaobírá naleznutím nových strategiím k řešení konfliktů. Generální tajemník OSN v Agendě pro mír rozděluje mírové operace na preventivní diplomacii (preventive diplomacy), usmiřování (peacemaking) a udržování míru (peace-keeping).
Preventivní diplomacií se rozumí to, že se OSN má snažit zabránit sporům, které mezi stranami vznikají, případně zabránit sporům, které již probíhají, eskalovat a omezit šíření těmto konfliktům. Hlavní součástí prevence je systém včasného varování, neboť „OSN pečlivě monitoruje politickou situaci na celém světě, aby mohla rozpoznat hrozby mezinárodnímu míru a bezpečnosti a umožnit Radě bezpečnosti a generálnímu tajemníkovi podniknout preventivní kroky.“
Peacemaking je pak opatření, které má pomoci najít stranám kompromis a dojít k dohodě prostřednictvím mírových prostředků. Na procesu peacemakingu se podílí převážně Rada bezpečnosti OSN, které může navrhnout způsob řešení konfliktu, a generální tajemník OSN, který se pak ujímá diplomatického vyjednávání.
Poslední bod dle Agendy pro mír, peace-keeping, je „přítomnost jednotek OSN v oblasti konfliktu. Jednotky zahrnují jak vojenský, tak policejní personál i civilisty.“ Následně operace na udržení míru mohou mít různé formy, jako je např.:
• udržování příměří a oddělování vojenských sil,
• preventivní rozmísťování mírových sil,
• ochrana humanitárních operací,
• realizace celkového mírového urovnání.

Proces ustavování mírových operací OSN
Jakmile vznikne na kterémkoliv místě naší planety nějaké ohnisko konfliktu, které by mohlo nějakým způsobem ohrozit ustanovení Charty OSN, je třeba, aby se OSN podílela na celé řadě konzultací potřebných ke zjištění situace. Tyto rozhovory jsou nejčastěji vedeny nejen mezi orgány OSN, ale také mezi účastníky konfliktu, členskými státy a zeměmi, které by mohly případně poskytnout pomoct, i mezi dalšími organizacemi. Následně OSN musí zjistit, jaká vládne situace v zemi – tedy podmínky politické, sociální, vojenské, humanitární aj. Na základě všech těchto vstupních údajů vydá generální tajemník OSN zprávu Radě bezpečnosti, ve které jsou uvedena doporučení k ustanovení mise včetně údajů o velikosti mise a jejího financování. Pokud se Rada bezpečnosti bude domnívat, že mise je opravdu zapotřebí, návrh odsouhlasí (je třeba 10 z 15 hlasů a žádný stálý člen nesmí být proti) a vydá rezoluci, ve které určí mandát, úkoly, začátek a konec mise atd. Otázka financování z rozpočtu a dalších zdrojů je pak řešena Valným shromážděním OSN.

Zajištění vojenské síly
OSN nedisponuje svou stálou vojenskou silou. Dle článku 43 Charty OSN se však všichni signatáři Charty OSN zavazují k tomu, že „dají k dispozici Radě bezpečnosti na její výzvu nebo podle zvláštní dohody nebo dohod k dispozici ozbrojené síly, pomoc a služby nutné k udržení mezinárodního míru.“ V Chartě je také ustanoven Vojenský štábní výbor, který se skládá z náčelníků stálých členů Rady bezpečnosti nebo jejich zástupců."