"1.Vymezení pojmu moci
Všeobecně schopnost daného subjektu dosahovat zamýšlené účinky i navzdory odporu protipůsobících sil.
V mezilidských vztazích se moc projevuje jako schopnost určitého subjektu přinutit jiný subjekt k žádoucímu postoji nebo konání, ať už na základě fyzické nebo psychické síly. Mocenský vztah je tedy vztahem podřízenosti určitých jednotlivců nebo skupin jiným. Charakter určité konkrétní moci závisí hlavně na tom, kdo je jejím nositelem, jaké jsou její cíle a jakými prostředky se uskutečňuje.
Politická moc je forma rozhodování o společenských záležitostech v zájmu vládnoucí třídy. Jejím institucionálním představitelem je stát.
Ekonomickou mocí rozumíme schopnost přinutit ekonomické subjekty, aby zaujaly a plnily určité role z titulu specificky ekonomických pozic a aktivit. Ekonomická moc se realizuje formou zisků a odměn, ztrát a trestů apod.
Ideovou mocí je myšlena schopnost utvářet a usměrňovat názory a postoje psychickými prostředky, tj. ideovým působením na rozum, vůli a city lidí.
Mocenská zřízení odpovídají základní potřebě ochrany hmotné i duchovní životnosti skupiny.
M. Weber: „ Moc znamená jakoukoli šanci prosadit v nějakém sociálním vztahu vlastní vůli i proti odporu, bez ohledu na to, v čem tato šance záleží.“ Jde tedy o vztah mezi držitelem moci a tím, kdo je moci podřízen. I aktivní, i pasívní činitel tohoto vztahu může být buď jedinec nebo skupina.
Eubank: „ Mocí nazývá vše, co působí modifikujícím vlivem na cokoli.“
N.S. Timašev: „ Moc je zvláštním druhem sociální interakce. Je to typ interakce, kdy vlna vlivu se šíří jednostranně od poroučejících k poslouchajícím.“ Tam, kde dochází k polarizaci v sociálních skupinách, k tomuto rozdělení na poroučející a poslouchající, mluvíme o mocenských strukturách.
Lze mluvit o moci v širokém, či úzkém slova smyslu :
Moc v širokém slova smyslu, jako např. násilí, rozkaz, trest, chvála, davová sugesce, mrav, konvence, móda, veřejné mínění, tisk, právo, morálka, náboženství, dogma, obřad, reklama, propaganda, prestiž, vláda, vůdcovství, výchova, umění , atd.
Mocí v užším slova smyslu myslíme určitý specifický typ sociální interakce, určitý specifický soubor procesů a prostředků, prostřednictvím nichž jedinec nebo skupina jsou s to, aby vnutili svou vůli jinému jedinci nebo skupině.

2.Stát
Vznik politickomocenské funkce a jejich orgánů je určen zvláštní sociální situací, zvláštní sociální potřebou. Je to potřeba ochrany hmotné i duchovní životnosti skupiny, a ovšem i potřeba řádu, ať je tento řád jakkoli jednoduchý. Jinak by skupina nebyla skupinou, ale chaosem neboť skupina znamená především spojitost určitými vazbami, ať vnějšími, ať vnitřními. Každý jedinec má vrozenou tendenci sebeuplatňování, i sebepodřizování. Neboli je zdrojem moci i zdrojem poslušnosti. Tyto dva prvky jsou u jedince v různém poměru. Kdyby této mocenské tendenci byl ponechán volný průchod, nastal by mezi jedinci boj všech proti všem a životnost skupiny by byla ohrožena. Sociální potřeba řádovosti žádá, aby individuálním rozpínavostem byl uložen objektivní vůlí regulativ, který by činil zadost řádové potřebě skupiny , aby tedy existovala kolektivní autorita, zdroj kolektivní donucovací moci, která by byla s to, aby individuálním rozpínavostem vnutila svou vůli v zájmu skupiny, řádového jejího soužití i v zájmu naplnění kolektivních úkolů tohoto soužití směrem navenek, zvláště v zájmu ochrany tohoto soužití proti rozpínavostem ze strany jiných skupin. Touto kolektivní autoritou, tímto zdrojem kolektivní moci je stát se svými příslušnými orgány reprezentativními. Jde tedy o ochranu proti rozpínavostem niterným i vnějším.
Díváme-li se tedy na skupinu jako na organizaci uspořádanou mocensky , jejíž vztahy potřebují ochrany a regulace kolektivní mocenskou vůlí, mluvíme o státě. Stát je abstraktní výraz, znak za nesmírné množství v jednotu uspořádaných mocenských vztahů mezi jedinci a celkem a mezi celkem a jedinci."