1.	Definice práva

2.	Přísaha a služba u Policie

3.	Příklad kapesní krádeže

4.	Rozpoznání podezřelých osob

5.	Autorovy zkušenosti s právem

6.

Závěr

"Toto je v pořádku, daný muž se dopustil protiprávního jednání, bylo přihlédnuto ke všem okolnostem a byl soudem přiměřeně odsouzen. Je zde však podstatný rozdíl a to v tom, neboť tento muž nebyl v dané oblasti “tak zkušený“, sám si vytvořil důkazy proti sobě, možná ho trápilo svědomí. Na tohoto se hledí jako na pachatele, avšak na výše zmiňované ženy jako “bezúhonné“, přestože se nepochybně dopustily stejného činu. Dokázaly lépe využít svého práva a zřejmě je svědomí netrápilo a nikdy trápit nebude.

Na výše uvedeném případě jsem tak názorně podal mé zkušenosti s právem v oblasti dokazování trestné činnosti. V obou případech bylo postupováno podle práva, ale mohu se já jako člověk spokojit s takovým právem, když vím, že bylo zcela nespravedlivé a ve prospěch těch osob, které s mého subjektivního názoru hodnotím jako osoby nemorální.

V úvodu jsem též poukázal na skutečnost, že mě jako policistovi nepřísluší zjištěné protiprávní jednání trestat, ale především dokazovat a takto získané důkazy proti podezřelým předávat soudům k rozhodnutí o vině a trestu. Podaří-li se zjistit jednoznačné skutečnosti, tedy důkazy proti konkrétní podezřelé osobě nebo osobám, je pouze na nezávislém soudu, aby takto rozhodl. Kdo se tedy dopustí trestného činu, měl by být za to potrestán.

Samotný trestní zákon České republiky u žádného trestného činu nestanovuje pevný trest a je vždy na soudu, aby v určitém možném rozpětí pokud prokáže vinu, rozhodl o trestu. Účelem trestu, jak je doslovně stanoveno v trestním zákoně, je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Mé zkušenosti jsou však v tomto směru značně pochybné. Sám se setkávám spíše s tím, že trest má na odsouzené zcela opačný účinek.

Osobně jsem se setkal například s tím, že jsem zadržel mladíka při velmi agresivním jednání, kdy v jednom pohostinském zařízení fyzicky a slovně napadal bezdůvodně další osoby. Při zákroku policejní hlídky toto své jednání směřoval proti ní, bez jakéhokoliv respektu. Toto jeho jednání nakonec bylo posouzeno jako trestné činy Útok na veřejného činitele dle § 155 odst. 1. písm. a) trestního zákona, Výtržnictví dle § 202 odst. 1. trestního zákona a Ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1. trestního zákona.

Přestože byl z velmi movité rodiny a měl k dispozici velmi schopného právníka, které já označuji jako “obhájce chudých“, podařilo se pro nespočet důkazních prostředků jeho jednání prokázat a hrozil mu za to trest odnětí svobody až na tři léta. Soud byl však v jeho případě při rozhodování o trestu velmi štědrý a rozhodl o upuštění od potrestání. Na daného pachatele se tedy hledělo, jako by nebyl odsouzen.

Možná jsem i já sám uvěřil, když jsem byl přítomen jako svědek při hlavním líčení, že tomuto bude tento mladík vděčen a obdobného jednání se již nedopustí. S tímto mladíkem jsem měl přibližně po roce znovu tu čest se setkat, kdy při služebním zákroku, který byl mimo jiné osoby veden i proti němu pro obdobné protiprávní jednání. Pokud pominu vulgární nadávky, tak se mě doslova do očí smál, že předtím, “když zmlátil policajty“ se mu nic nestalo, tak že se mu nic nestane ani nyní."