1.	Úvod............................................................................ 3

2.	Popis zážitku................................................................ 4

3.	Soc. psych. podstata situace……................................ 5

4.Soc, a psych. faktory.................................................... 5

5.	Příčiny vzniku rizikové interakce.................................. 6

6.	Prožívání a chování rizikové interakce......................... 6

7.	Možnosti řešení vzniklé situace..................................... 6

8	Závěr.............................................................................. .7

9	Použité zdroje................................................................ .8

"Adolescence je období, ve kterém se člověk formuje ve své fyzické i psychologické podstatě a svoji nově nabytou identitu pak realizuje v sociálních vztazích. Tam upevňuje své postoje, názory a celkový přístup k ostatním jedincům. Adolescence je dobou, kdy se mladí lidé učí samostatně žít a rozhodovat. Rádi riskují a zkoušejí, kolik toho vydrží oni sami i lidé v jejich okolí. Dospívající, kteří se s tímto jen nedobře ztotožňují, pak podle Švarcové (2006) hledají a někdy i ztrácejí smysl života, staví se proti společenským normám a vyžadovaným způsobům chování. Z tohoto vývoje je možno takové chování považovat za zcela přirozené a dle mnoha odborníků jde dokonce o nutný a zcela přirozený proces na cestě k dospělosti (např. Erikson, 1994; Engels a Bogt, 2001; Jessor, 1991). K tomu, aby mladý člověk našel a přijal vlastní identitu, je podle nich zapotřebí vymezit se vůči autoritě a konvencím dané společnosti. Nepopiratelným faktem ale zůstává, že některé typy chování v sobě implicitně nesou jisté riziko. Riziko, které si samotný adolescent ne vždy uvědomuje nebo jej záměrně přehlíží. Potencionální ohrožení také může být převáženo vnímanými zisky z podobného typu jednání. Mluvíme zde o rizikovém chování.
















2. Popis zážitku
Událost o které budu psát, se stala již před mnoha lety. Bylo to ještě na ZŠ a já byl vychováván k poctivosti, spravedlivosti a úctě ke starším a autoritám.
V té době jsem nastoupil do 1. třídy a začal jsem čerpat všechny vědomosti, kterých se nám jen mohlo dostat. Moje socializace do skupiny dětí v naší třídě ale byla poměrně složitá. Většina dětí se znala ještě z MŠ a jen několik jedinců včetně mě mezi ně tzv. vpadla. V této skupince byli i dva jedinci etnické menšiny, kteří byli od začátku velmi problémoví. Romové, jak se jim dnes říká. Já s těmito dětmi zkušenosti neměl. V mém bývalém bydlišti, odkud jsme se čerstvě přistěhovali se tito nevyskytovali. Jelikož jsem ale od dětství vynikal svou výškou i stavbou těla, problémy jsem s nimi neměl. Ostatní spolužáci ale toto štěstí neměli a bylo denním pravidlem, že některý ze spolužáků měl s nimi konflikt, který byl téměř vždy zakončen jeho fyzickým napadením. Přiznám se, že na tu dobu nejsem hrdý. Dnes bych se spolužáka zastal, ale díky tomu, že mne třída plně nepřijala, nepletl jsem se ani do problémů ostatních. Později ale došlo ke změně a já si vydobyl své místo v dětském kolektivu a stal se jejich oblíbeným kamarádem. Stalo se to následovně. Po několika týdnech společného docházení do školy se spolužákům začaly ztrácet tu osobní věci, jindy pomůcky nebo dokonce svačiny a podobně. Vždy se to vyšetřovalo, ale nikdy se nic nezjistilo. Změna ale nastala jednoho dne, kdy jsem se přestávce, když ve třídě neměl nikdo být, nečekaně vrátil, abych si něco vzal ze školní tašky. Načapal jsem tam dva výše zmíněné spolužáky."

UJAK