1.	Úvod: definice monarchie a její typy

1.1.	Přeměna monarchických zřízení v demokratická

1.1.1.

Francie

1.1.2.

Vznik konstitučních monarchií

2.	Monarchie ve Spojeném království

2.1.	Omezování moci panovníka v průběhu historie

2.2.	Pravomoci panovníka v současné době

3.	Srovnání úlohy panovníka v konstituční monarchii a prezidenta v parlamentní republice

4.	Tendence k obnovování monarchií na Balkánském poloostrově

5.	Závěr: monarchie ve stabilních a nestabilních státech

"Monarchie: jednovláda, forma státu, jejíž hlavou je monarcha (král, císař, vévoda). Rozlišuje se absolutní monarchie, v níž má panovník neomezenou moc a která je typická pro otrokářský a feudální řád, monarchie konstituční, v níž je moc monarchy omezována parlamentem a teokratická monarchie v níž hlava státu je současně nejvyšším představitelem církve.
Monarchie, jako forma vlády, vznikla ve starověku, a ve velké míře přetrvala ještě do minulých staletí, teprve během nich se ve většině států "západního světa" přetvořila v demokracii. Důvodem k tomuto jevu bylo, že vládnoucí monarchové nebyli schopni splnit nebo prostě nemohli uspokojit požadavky "prostého lidu." S narůstajícím počtem nesplněných žádostí rostla i nespokojenost poddaných.
Takto tomu bylo samozdřejmě vždy, ale ve středověku byla nedotknutelnost krále podporována církví a jejím tvrzením, že král je zvolen bohem, a že by tedy byl hřích mu odporovat. Teprve během minulých staletí, kdy moc církve slábla a zároveň vznikaly nové filozofie hlásající rovnost všech lidí, se začala i mezi prostým lidem daleko častěji objevovat otázka: "Nešlo by to i bez krále/královny?"
Toto vyústilo v postupnou přeměnu monarchií v jiné formy vlády. Tento proces byl zdlouhavý a v některých státech byl dokonce zvrácen, příkladem může být Francie. Tam došlo k koncem 18. století k revoluci a byla vyhlášena "první republika", v roce 1804 bylo obnoveno císařství v čele s Napoleonem I., ten byl 18. 6. 1815 poražen v bitvě u Waterloo, došlo k další revoluci, ale opět byla obnovena monarchie, která trvala až do roku 1848, kdy byla přerušena další revolucí, která vyústila v "druhou republiku". V roce 1852 Napoleon III. vyhlásil tzv. "druhé císařství," to vydrželo až do roku 1870, kdy došlo k povstání v Paříži, kde byla už po třetí vyhlášena republika. Ta byla zrušena během německé okupace, a po osvobození Francie, francouzi vyhlásili "čtvrtou republiku," která byla Alžírské válce nahrazena dosud trvající "pátou republikou" v čele s prezidentem de Gaullem.
Samozdřejmě, že v ostatních státech nebyla přeměna od diktatury k demokratickému zřízení tak dramatická jako tomu bylo ve Francii. Naopak, v některých zemích nedošlo k úplnému zřeknutí se panovníka, ale tato přeměna státní zřízení se byla vyjádřena pouze odejmutím většiny jeho práv, ale byl mu ponechán status hlavy státu. A a tak v řadě zemí vznikla tzv. "konstituční monarchie." V dnešní době je to jediná forma monarchie, která existuje na území Evropy, snad z vyjímkou Vatikánu. V ostatních oblastech světa, jako je například Blízký východ, ještě dnes existují diktátorské režimy a teokratické monarchie, ale tyto oblasti prošly odlišným kulturně-historickým vývojem, a tak je nelze srovnávat s Evropou.
Snad nejznámější konstituční monarchií současnosti je Velká Británie. K prvnímu omezení moci panovníka došlo v Anglii již roku 1215, kdy byla králem Johnem podepsána Magna charta libertatum. Král byl k tomuto donucen šlechtou, a podepsáním této smlovy jí přiznal určitá práva. Od roku 1263 se datují počátky anglického parlamentu, v té době zde mohli mít své zástupce pouze m칝ané, rytíři a baroni. Roku 1640 začala anglická revoluce, která trvala až do počatku šedesátých let, a během které byl roku 1649 popraven anglický král Karel I. a byla vyhlášena republika. Obdobně jako ve Francii, tento stav nevydržel dlouho, již roku 1653 se moci chopil O. Cromwell a nastolil diktaturu. Ani on se na trůnu neudržel dlouho a roku 1660 byla obnovena vláda dinastie Stuartovců. V 17. století dochází k výraznému rozvoji parlamentarismu, který je završen roku 1689 podepsáním Bill of Rights. Během 18. a 19. století došlo k několika významným změnám v anglickém parlamentním systému. Roku 1707 byl sloučen skotský a anglický parlament a dochází k vytvoření jednotného státu Velká Británie, v roce 1800 zrušen irský parlament Aktem o unii. Roku 1832 byla schválena parlamentní reforma, která mimo jiné znamenala oslabení moci Horní sněmovny, rozšíření volebního práva a vedla k vytvoření konzervativní a liberální strany."

V práci se objevují četné pravopisné chyby a překlepy.
Vytvořeno jako esej do kurzu Základy práva.