1.

Úvod

2.	Charakteristika motivace

2.1	Motivace, motiv

2.2	Funkce a principy motivace

2.3	Vlastnosti motivace a motivovaného chování

3.	Klasifikace motivů

3.1

Pudy

3.2

Potřeby

3.3	Hierarchické uspořádání potřeb

4.	Ostatní složky motivace

5.	Vztah motivace a emocí

6.

Závěr

7.	Použitá litratura

"2.2 Potřeby
Potřeba je jen jeden z mnoha termínů pro spontánně vzniklé, nebo vnějšími podněty vzbuzené síly, sloužící k dosažení cíle, který je jedincem považován za slastiplný nebo užitečný (Schmidbauer, 1994). Většina ruských psychologů vychází z objektivně subjektivního charakteru potřeb, kdy objektivním základem potřeb je aktuální stav organizmu a jeho závislost na vnějších podmínkách, kdežto subjektivní charakter potřeby je patrný v různých formách jejího prožívání. Potřeba je podle E. S. Kuzmina (Homola. 1977, s. 57) „subjektivním prožíváním mnohostranné objektivní závislosti člověka“.
Obdobně S. L. Rubinštejn (Homola. 1977, s. 57) vychází z pasivně aktivní povahy potřeby, kdy pasivní stav vyjadřuje závislost člověka na vnějších podmínkách a aktivnost je směřování k uspokojení potřeby, a odvozuje tzv. trojstránkovitost potřeb. 1. Obsahová stránka – nedostatek nebo přebytek něčeho. 2. Citová stránka – dána prožíváním tohoto nedostatku či přebytku. 3. Snahová stránka – je dána tendencí dosahovat či vyhýbat se objektu s gratifikační hodnotou.
Potřeby dělíme na primární (biologicky dané, viscerogenní, nedostatky organismu) a sekundární (psychogenní, nedostatky v sociálním životě jedince), jejichž formy uspokojování jsou určovány převážně kulturou a společností, zahrnují i potřeby primární (Schmidbauer, 1994).
Mezi psychology panuje shoda o homeostatickém pojetí základních biologických potřeb, tedy o vnitřní organizaci s ohledem na působení vnějších faktorů. Člověk je neustále v kontaktu se svým okolím jako otevřený organizmus, který se své existenci bezprostředně potřebuje látky z okolí a jiné musí do okolí odevzdávat. Biologické potřeby jsou reakcemi organismu na určitý tkáňový nedostatek, aktivizují organizmus a směřují jej k objektům, které mohou tento nedostatek odstranit. Za jejich základní vlastnosti se považuje to, že existují od narození a působí celý život, udržení existence jedince vyžaduje jejich pravidelné uspokojování, jsou projevem nerovnováhy ve vnitřním prostředí a jsou přitom na vnějším prostředí nezávislé, jsou cyklické, každá potřeba je spojena s určitými reflexy, které jsou spojeny s reakcemi na určité potřeby, neuspokojované potřeby vedou ke vzniku neklidu (Homola, 1977).
Homola (1977, s. 62) udává výčet základních fyziologických potřeb takto: potrava, voda, vzduch, teplota, vyměšování, sex, absence bolesti, odpočinek a spánek, mateřská péče. K tomuto výčtu lze případně ještě přidat i další potřeby: potřeba aktivity, potřeba regulace, potřeba senzorické stimulace, estetický hlad, vyhýbání se nepříjemnostem a interferencím, potřeba jistoty a agrese, zvídavost, strach a hněv, potřeba volnosti pohybu a jiné.
Pokud jde o biologické potřeby a jejich projevy v lidském jednání, obvykle se klasifikují jako pozitivní potřeby, které pramení z nedostatku a vedou k vyhledávání uspokojujících objektů, negativní potřeby, které vycházejí z přítomnosti škodlivých podnětů a vedou k útěku nebo k vyhýbání, a potřeby k udržení druhu, vycházející z reprodukce a péče o potomstvo (Homola, 1977)."