1.

Úvod

2.	Volební reforma z roku 2000

3.	Volební systém pro volby 2002 a 2006

3.1	Zhodnocení současného volebního systému

4.	Východiska a cíle volební reformy po roce 2006

5.	Limity volební reformy

6.	Jednotlivé varianty volební reformy

6.1	Varianta I. (Skotská)

6.2	Varianta II. (Řecká)

6.3	Varianta VI. (Holandská)

7.	Zhodnocení jednotlivých variant

8.

Závěr

"3.1 Zhodnocení současného volebního systému

Po volbách 2002 byl nový volební systém hodnocen zpravidla neutrálně, jeho účinky se do podoby stranického systému nějak výrazně nepromítly a jednotlivé parlamentní strany byly reprezentovány poměrně přesně z hlediska počtu hlasů a mandátů. Naopak volby 2006 v plné síle odhalily hlavní problémy tohoto volebního systému, „kdy nerovnoměrná distribuce mandátů mezi lidnaté a méně lidnaté kraje při neexistenci druhého skrutinia značně zkresluje skutečný výsledek a deformuje jejich proporční princip.“ Systém tak může výrazně podreprezentovat malé strany a naopak poskytuje nadproporcionální zisk mandátů silným stranám. Nicméně tato podpora rovnoměrně posiluje obě vzájemně si konkurující velké strany ODS a ČSSD, což ve svém důsledku zužuje manévrovací prostor a schopnost sestavit koaliční vládu pro vítěze voleb.

4. Východiska a cíle volební reformy po roce 2006

Po volbách 2006 a dlouhých diskuzích o podobě vládní koalice podepsaly ODS, KDU-ČSL a SZ koaliční smlouvu, ve které se mimo jiné vláda zavázala upravit volební systém tak, aby „garantoval vyšší míru proporcionality a zároveň garantoval vítězi voleb tzv. volební prémie v rámci přerozdělení mandátů v druhém skrutiniu.“ Cílem vlády tedy bylo posílit bonifikaci pro vítěznou stranu, což by mělo zvýšit odstup první strany před druhou a zároveň zavedení přesnějšího poměrného rozdělení mandátů. Opustila se tak myšlenka „trestání“ malých stran a snahy o zmírnění počtu stran zastoupených v PS ve prospěch umělého zvýšení rozdílu mezi první a druhou nejsilnější stranou.

5. Limity volební reformy

Návrh na změnu volebního systému vzešel z dnes už bývalé vládní koalice, jejíž součástí byla jak velká strana - ODS, jež měla zájem na posílení svých pozic, tak malá Strana zelených, která se cítila a fakticky i byla nejvíce poškozená stávajícím volebním systémem. V rámci koalice se tak střetávaly dva protichůdné zájmy, což ilustroval i záměr celé reformy, a to spojení dvou obtížně spojitelných a přitom klíčových demokratických principů – princip reprezentativnosti a princip akceschopnosti. Na jedné straně tak byla snaha o posílení poměrnosti volebního systému a na straně druhé měl volební systém obsahovat mechanismy, které by posílily vítěze voleb.
Kromě výše uvedené problému se tvůrci nového volebního systému museli vypořádat s dalšími více či méně problematickými body. Jednalo se především o určité mantinely, jež ohraničovaly prostor, ve kterých se mohli, respektive museli tvůrci pohybovat. Tento prostor byl vymezen jednak Ústavou České republiky, zvláště pak již dříve zmíněným článkem 18. a jednak rozhodnutím Ústavního soudu, který zrušil stěžejní část volební reformy z roku."

Práce obsahuje tabulku.
Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, Katedra politologie.