1.

Úvod

2.	Základní škola profesora Zdeňka Matějčka

2.1

Historie

3.	Cílová skupina žáků

3.1	Žáci se specifickými poruchami učení a chování (SPU)

3.2	Projevy specifických poruch učení ve výuce

4.	Možnosti využití interaktivních tabulí při výuce dětí se SPU

4.1	Interaktivní tabule

4.2	Využití interaktivních tabulí při výuce českého jazyka na Základní škole

5.	Případové studie

5.1	Případová studie č. 1

5.1.2

Osobní anamnéza

5.1.3

Vývoj žáka v ČJ

5.1.4

Využití IT – konkrétní osvědčené příklady práce

5.1.5

Pohled žáka

5.1.6

Závěr

5.2	Případová studie č. 2

5.2.2

Osobní anamnéza

5.2.3

Vývoj žáka v ČJ

5.2.4

Využití IT – konkrétní osvědčené příklady práce

5.2.5

Pohled žáka

5.2.6

Závěr

5.3	Shrnutí případových studií

6.	Průzkum mezi pedagogy

7.

Závěr

8.	Použitá literatura

"3 Cílová skupina žáků
3.1 Žáci se specifickými poruchami učení a chování
Postavením žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kam žáci se specifickými poruchami učení patří, ve škole, se zabývá zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) – podrobněji se pak touto problematikou zabývá vyhláška č. 73 ze dne 9. února 2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.
Podstatným pro práci s těmito dětmi se stal Metodický pokyn ministryně MŠMT č.j. 23 472/92-21, k zajištění péče o děti se specifickými vývojovými poruchami učení v základních školách, aplikovatelný na základních a středních školách, včetně škol speciálních a praktických. Hovoří se zde o slovním hodnocení žáka, o individuálně vzdělávacím plánu a dalších důležitých ukazatelích.

Vytvoření světového konceptu specifických poruch učení je spjato především se jmény Werner a Strauss, kteří působili ve 30. – 40. letech minulého století ve Spojených státech amerických. Do literatury zavedli pojem „mozkové poškození“. Na jejich práci navázal například Cruickshank (1915-1992), zakladatel Mezinárodní akademie pro výzkum poruch učení.
V našich podmínkách byl originální koncept těchto poruch vypracován interdisciplinárním týmem spolupracovníků Krajské dětské psychiatrické poradny Středočeského kraje a Dětské psychiatrické léčebny v Dolních Počernicích, vedeného Kučerou.
Pokud jde o lehké mozkové dysfunkce, dospěla v roce 1996 komise pod vedením Clementse k následující definici: „Syndrom lehké mozkové dysfunkce se vztahuje na děti téměř průměrné, průměrné nebo nadprůměrné obecné inteligence s určitými poruchami učení nebo chování v rozsahu od mírných po těžké, které jsou spojeny s odchylkami funkce centrálního nervového systému. Tyto odchylky se mohou projevit různými kombinacemi oslabení ve vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti, v kontrole popudů nebo motoriky. Mohou vznikat z genetických variací biochemických nepravidelností.“ – zde Michalová (2003, str. 12) uvádí, že předpokládaný přenos je způsobený genem lokalizovaným na 6. nebo 15. chromozomu, perinatálním poškozením mozku či jinými onemocněními nebo poškozeními, prodělanými v průběhu let, jež jsou kritické pro rozvoj a zrání centrálního nervového systému anebo z příčin neznámých.
Již od padesátých let minulého století byly příčiny spatřovány převážně v nepříznivých činitelích působících prenatálně, perinatálně a postnatálně a tak je tomu dodnes.
Šturma uvádí (in Vágnerová, 1997, str. 127), že v případě specifických poruchu učení se jedná o oslabení schopností a vlastností řady psychických funkcí zodpovědných za řízení, kontrolu, regulaci, koordinaci a integraci chování v širokém smyslu slova. Jedná se zejména o úroveň aktivace, která bývá narušena v důsledku poruchy rovnováhy základních procesů podráždění a útlumu. Dále sem náleží schopnost sebekontroly. Významným činitelem je pozornost, jež zajišťuje selekci podnětů a vybírá z nich ty, které jsou pro organismus v dané chvíli podstatné.
Jednou z uváděných příčin, které pravděpodobně stojí za vnikem specifických poruch učení a ADD, je snížené množství buněčné tekutiny, uvolňované do mezibuněčného prostoru, cože vede k tomu, že se mozkové buňky jeví jako nedostatečně vyvinuté.
Michalová (2003, str. 11) poukazuje na poruchy v oblasti haptického vnímání – hmat, pohyby těla, vnímání pozice těla. Přestože tyto obtíže nejsou běžné, zasahují do některých oblastí školní výkonnosti, jako např. do využití kinestetického vnímání při pohybech ruky při psaní, udržení psaných písmen v řádku atp."

Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta.
Práce obsahuje schéma a několik grafů, rozsah čistého textu je necelých 23 stran.