Úvod

TEORETICKÁ ČÁST

1.	Teorie mravní výchovy

1.1	Charakteristika mravní výchovy

1.1.1

Definice mravní výchovy, její předmět a složky

1.1.2

Vztah mravní výchovy k jiným oborům

1.1.3

Principy mravní výchovy

1.1.4

Prostředky mravní výchovy

1.1.5

Cíle a obsah mravní výchovy

1.1.6

Proces mravní výchovy

1.1.7

Formy mravní výchovy

1.1.8

Metody výzkumu v oblasti mravní výchovy

1.2	Historie mravní výchovy

2.	Teorie poruch chování a jejich prevence

2.1	Poruchy chování

2.1.1

Definice poruch chování

2.1.2

Etiologie a diagnostika poruch chování

2.1.3

Klasifikace poruch chování

2.2	Prevence poruch chování

2.3	Systém péče o děti a mládež s poruchami chování v ČR

3.	Mravní výchova ve školním prostředí jako prevence poruch chování

3.1	Stručná charakteristika školy jako výchovné instituce

3.1.1

Vztah školy a státu

3.1.2

Vztah školy a společnosti

3.1.3

Vztah školy a sociálního prostředí, komunity

3.1.4

Vztah školy a rodiny

3.2	Metody mravní výchovy ve školním prostředí

3.3	Činitelé mravní výchovy ve školním prostředí

3.3.1

Školní prostředí jako činitel mravní výchovy

– „školní klima“

3.3.2

Pedagog jako činitel mravní výchovy

3.3.3

Žák jako činitel mravní výchovy

3.3.4

Jednotlivé vyučovací předměty jako činitelé mravní

výchovy

3.3.5

Mravní výchova ve škole aktivitami mimo vyučování

jako činitel mravní výchovy

3.4	Prevence poruch chování ve školních dokumentech

3.4.1

Školní preventivní program

PRAKTICKÁ ČÁST

4.	Metodologie

5.	Rozbor výzkumu

5.1	Osoby ve výzkumu

5.2	Pohled pedagogů na školu jako činitele mravní výchovy

5.3	Pohled pedagogů na priority a nedostatky mravní výchovy ve školním prostředí

5.4	Vzdělávání pedagogů v oblasti mravní výchovy

5.5	Realizace mravní výchovy jednotlivými pedagogy

Závěr
Resumé
Anotace
Seznam pramenů a literatury
Seznam příloh

"Právo a politologie se podílí na fungování společnosti, dávají vzniknout právním normám, které jsou na rozdíl od norem morálních sankcionovány státem. Sám Jůva ve své starší práci o mravní výchově (r. vydání 1989) uvádí právní vědy jako obor blízký mravní výchově, ale ve svých pozdějších učebnicích pedagogiky (r. vydání 1997) již jmenuje právo a politologii jako jednu ze složek mravní výchovy, dalo by se to snad považovat za velice rychlý vývoj v přiblížení těchto dvou (tří) disciplín v prostředí rozvíjejícího se demokratického režimu po r. 1989, kde se aktivita občana, jeho znalost veřejné sféry a zapojení se do rozhodovacích procesů stala nedílnou součástí jeho sociální reality.


1.1.3 Principy mravní výchovy

Pedagogické principy vznikly na základě zkušenosti pedagogů, byly publikovány v dílech klasiků pedagogické literatury (např. Locke, Rousseau, Komenský, atd.) a odráží hlavní rysy výchovného procesu. V mravní výchově se uplatňují některé obecně platné pedagogické principy, které můžeme najít ve všech složkách výchovy a současně některé principy, které jsou vlastní především mravní výchově.

Z obecných pedagogických principů jde o:
1. princip cílevědomosti
2. princip soustavnosti a důslednosti
3. princip aktivnosti
4. princip názornosti
5. principu uvědomělosti.
6. principu trvalosti
7. princip přiměřenosti

Princip cílevědomosti, na poli mravní výchovy působí jako nutnost vytvoření cílů, kterých má být dosaženo, protože jsou předpokladem pro další navazující kroky mravní výchovy. Cíle jsou individuální dle věku, morální úrovně jedince apod.
Princip soustavnosti a důslednosti mluví o tom, že morální výchova musí mít svůj plán, podle kterého je nepřetržitě vedena. A mravní chování, kterého je dosaženo u jedince v jejím průběhu musí důsledně vyžadováno, tak aby jej jedinec opět nezapomněl.
Princip aktivnosti – mravní chování musí být jedinci nejen ukázáno a vysvětleno, ale jedinec si jej musí okusit i vlastní aktivní činností. „V mravní výchově musíme mít neustále na zřeteli, že jediným měřítkem mravního jednání je mravní čin.“ "

Institut mezioborových studií, Brno (IMS)