1.	Nejasné zprávy o Herakleitově životě a smrti

2.	Herakleitovo učení a dílo

2.1.	Záměrná nesrozumitelnost

2.2.	Herakleitova filosofie

2.2.1.

Život jako spánek

2.2.2.

Možnost procitnutí a společný svět

2.2.3.

Porozumění logu

2.2.4.

Kosmos

2.2.5.

Cesta ke společnému světu

"Herakleitos své dílo píše záměrně nesrozumitelně.A to proto, aby mu porozuměli jen ti,jenž jsou toho schopni.Zachovalo se nám 129 zlomků, většina z nich je vytržena z kontextu a je nemožné určit jejich pořadí. Stížností na sloh díla bylo plno už v Antice. Sám Aristotelés uvádí v Rétorice na Herakleitově větě příklad toho, jak se nemá psát, protože interpunkcí vzniká dvojí smysl. Diogenes Laertský zase zapsal anekdotu o Sokratovi, kterému dal Euripidés přečíst Herakleitův spis a tázal se ho na mínění: "Čemu jsem porozumněl,je výborné. Myslím, že i to, co jsem nepochopil. Ale je tu třeba jakéhosi délského potápěče." ("délský potápěč " se stal symbolem schopnosti výkladu, původně byl délský snad proto,že kolem ostrůvku Délu prý potápěči sbírali ve velkých hloubkách perly.)
Herakleitova filosofie je zaměřena na samotný život. Nezamýšlí se nad blaženým spočinutím na vrcholu, ale to, co ho zajímá je živá pulsující masa, náš život, naše každodenní existence: Život je rozpolcen, příkladem je sen: Když spíme a sníme, jsme pány sebe samých, tvoříme si své světy podnícené vlastní fantasií, jsou reakcí na naše přání,prožitky,jde o naše úmysly. O pravé skutečnosti však v té chvíli nevíme.Uavíráme se sami do sebe. Život má v sobě prapůvodní sklon uzavírat se. Naše požitky jsou takovým spánkem, ty požitky, které si sami připravujeme, které nás uspokojují, kterými si tvoříme náš "vlastní kosmos" - konečný a ohraničený,založený,rozvíjející se i končící naší osobou a vědomím.
Snažíme se nevnímat konflikt našeho nitra, ale chápeme a zjišťujeme, že nám do tohoto vlastního světa cosi proniká, něco, co má vnější podnět,co pramení vně. A to nám do našeho iluzorního žití zasahuje, narušuje ho, rozkládá, ničí jej. Nezávisle na naší vůli se k jednomu našemu přidružuje druhé protikladné, svádí s ním boj a my se tak ocitáme ve věčném kolotoči střídajících se protikladů. Zákonitě pak musí nastat v našem životě chvíle, kdy zjistíme, že celkově naše žití nemá smysl, že celkově se nikam neposouváme,že se ocitáme ve statickém nic.
A právě zde vidí Herakleitos možnost procitnutí z polosnu a to tak, že se vymaníme z pout vlastního světa, rozboříme námi vytvořené hranice a objevíme ono společné - společný svět. Objevíme boj nesourodého ústící v jednotu a tento boj je třeba nejen uvidět, ale také se ho aktivně zúčastnit, vypovědět válku všemu, co by nás chtělo znovu uspat: vlastním cílům, vlastní fantazii, vlastním požitkům. Důležité vůbec nejsou naše vlastní snahy, ale to společné, obecné, to,co trvá v ustavičném boji, v ničení,které je tvořením.
"Pro smysl této řeči však, který je bytostný, provždy zůstávají lidé i dříve, než (ji)slyšeli, i zprvu (ji)vyslechnuvše.Neboť ač vše povstává podle této řeči,podobají se nezkušeným, kdykoli se pokusí o taková slova a činy,jaké já vykládám, rozděluje každý bytostně a vysvětluje, jak to s ním jest. Ostatním lidem však je utajeno to, co činí, když bdí, jako je jim tajno, co dělají, když spí."
(zlomek B1, překlad Patočkův)
"Nechápající jsou vždy lidé:
jak před tím, než slyšeli jsoucí řeč,
tak i když ji slyší poprvé.
Ač se všechno děje podle oné řeči,
podobají se nezkušeným,
když zakoušejí taková slova i taková díla,
jaká já vykládám,
když rozlišuji podle jejich jednotlivé přirozenosti
a ukazuji, jak se to s nimi má.
Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí,
tak jako zapomínají, co dělají, když spí. "
(zlomek B1,překlad Kratochvílův)
Herakleitos se vyjímá z celku těch, kteří nerozumí "oné řeči" - logos. Tím, že chápe logos, může uchopit i jednotný smysl a z jeho postu pak hodnotit složeninu člověka a následně ji rozebrat, rozložit. Obyčejný,"nechápající" člověk nic takového udělat nemůže, nemůže proniknout a rozložit sebe sama, tak jako spící nemůže analysovat svůj sen. Takový člověk pak existuje bez základního smyslu, chybí mu podstata, základ bytí - bdění bez pochopení logu se stává prázdnou smysluprostou přítomností."

Text není výrazně členěn.