"Věda o náboženství se nazývá religionistika – je to latinské slovo, kde základ je religi a to v latině znamená náboženský, náboženství. Religionistika jako věda o náboženství vzniká v polovině 19. století, kdy vedly dvě příčiny k jejímu vzniku: 1) náboženství dlouho nebylo pokládáno za součást tohoto světa. Bylo do tohoto světa vneseno zvenčí, bylo dáno Bohem a proto nepodléhalo žádnému lidskému zkoumání – bylo tzv. nedotknutelné, když bylo dáno od Boha tak je to přece něco dokonalého co nepotřebuje zkoumání. Náboženství mělo dobře propracované odpovědi na tázání člověka. Dlouho bylo tabuizováno – to byla ta nedotknutelnost Boha, ale osvícenství prohlásilo náboženství za fenomén a začlenilo ho do kultury (, kde se prakticky nachází dodnes) a na základě osvícenských myšlenek vznikají nové speciální vědy – jako je religionistika.
2) díky zámořským objevům se lidé setkávají s novými druhy náboženství a zvyšuje se jejich informovanost.
Jaký druh člověka by měl vlastně zkoumat náboženství? Panovalo a panuje na to dosud mnoho názorů, ale všeobecný a převažující názor je ten, že religionista by měl být člověk nezaujatý, bez vyznání, aby ho nemohl v jeho bádání ovlivnit jeho příklon, sympatie nebo antipatie k určitému náboženství. Religionista nesmí rozdělovat náboženství na dobrá či špatná on je musí zkoumat z neutrálního pohledu. Cílem religionistiky je:
- snaha najít společného jmenovatele všech náboženských systémů
- zachytit a popsat průběh náboženských dějin
- odpovědět na otázku: Co je náboženství, co je fenoménem lidských dějin?
Mezi nejstarší náboženství, která stála na počátku lidských dějin stojí tzv. mytická náboženství, o kterých nejsou prakticky žádné písemné zmínky. Z tohoto období existují pouze hypotézy a domněnky. Zde musíme hlavně pochopit jednání a myšlení „mytického člověka“, který rozlišoval posvátné a světské (profánní) – znalosti ze Severní Ameriky (Indiáni) a Austrálie (Aboriginové). Tato náboženství se uchovávala v ústní tzv. orální formě a říká se jim také Orální náboženství – nemají písemnictví. Jejich nejdůležitější vlastností živost řeči.
Mezi další nejstarší náboženství patří: 1) Fetišové systémy
2) Totemové systémy
3) Kult předků
4) Animismus
5) Dynamismus
6) Magie

1) FETIŠOVÉ SYSTÉMY
Název pochází z portugalštiny – fetico = udělaný, uměle zhotovený. Je to náboženství založené na uctívání existujících předmětů, ve kterých člověk spatřuje nadpřirozené schopnosti a vlastnosti. Pomocí fetišů se snaží ovlivnit procesy v přírodě, v životě. Ne vždy nacházíme fetiše uměle zhotovené – fetiš může být také objekt nepřenosný – studánky, jeskyně, keře, stromy. K fetiši se nosí obětiny jídlo, lidé si s ním povídají. Pokud nesplní očekávání je zahozen a nahrazen novým (v Africe). Fetiše plnily také ochranné funkce.
2) TOTEMOVÉ SYSTÉMY
Je to nesmírně složitý a různorodý fenomén, který se do Evropy dostal od Severoamerických indiánů. Původ slova totem není zcela vysvětlen pochází od Siuxských indiánů a jejich nářečí – znamenal příslušnost člověka ke svému rodu. Panuje zde zvláštní pojetí času člověk žije vedle svého totemu a povinen ho ochraňovat, totem býval nedotknutelný (tabuizovaný), ale ne u všech národů. Eskymáci měli jako totem zvíře a když ho ulovili tak se omluvili v omluvných obřadech. I Severoameričtí indiáni mají omluvné obřady. Totem je živý X fetiš je neživý.
3) KULT PŘEDKŮ
Toto náboženství se váže k uctívání náboženství mužů a žen (významných osobností. Nejsilnější byl kul ženy jako nositelky a dárkyně života. Uctíván byl vždy konkrétní člověk živý nikoli Eva jako první žena. Kult muže postupně vytěsňován – může za to zemědělství: muž obdělával půdu a ochraňoval pozemek.
4) ANIMISMUS
Z latinského anima = duše. Představa duše se u člověka vyvinula z jeho zkušenosti s přírodou a se sebou samým – doprovází ho dýchání, stín, obraz na vodní hladině a zde také tkví počátky rozdvojení lidské bytosti, kdy tyto představy přispěly k pojetí duše nezávisle na těle – duše se odděluje od těla a vstupuje do jiných lidí, zvířat, rostlin, neživých předmětů – vše bylo oduševnělé mělo svoji duši. To vše vedlo k položení prvních filozofických otázek na smysl lidského života, smysl smrti a vznik představ o věčném životě, o převtělování duší, co se děje s duší, když opustí lidské tělo a s jiným se nespojí??? Putuje do podsvětí nebo jinam??? Tady vznik Polydemonismu = náboženství, které vzniklo na základě človka zobecňovat představy – duchové neživých předmětů a rostlin se staly démony."