1.

Úvod

2.	Lex mercatoria

2.1.	Historie pojmu

2.2.	Mezinárodně jednotné právu na počátku 20. století

2.3.	Definice pojmu

2.4.	Součásti lex mercatoria

2.5.

Aplikace

2.6.	Odkazování na lex mercatoria

2.7.	Případy rozhodování dle lex mercatoria

2.9.	Vztah k příbuzným jevům

3.	Doporučení

4.

Závěr

Literatura

"2.7. Případy rozhodování dle lex mercatoria
Konečný rozhodčí nález v případu č. 9246 z roku 1996, rozhodčí soud u Mezinárodní obchodní komory v Paříži.
V případu se rozhodovalo o přiznání provize ze smlouvy mezi principalem (Egypt) a jeho výlučným obchodním zástupcem (Rakousko), který ve sporu vystupoval jako žalující strana. V prvním stupni byly poplatky žalobci přiznány. Ve druhém stupni byla vznesena otázka rozhodného práva, které se mělo na vztah uplatnit, jelikož si strany smluvní právo samy nesjednaly. Žalující strana byla toho názoru, že pokud byla smlouva uzavřena v Egyptě, byla tam částečně plněna a jedna ze smluvních stran je egyptským subjektem, tak by se smlouva měla řídit egyptským právem. Druhá strana nezaujala v tomto případě žádné stanovisko.
Rozhodčí soud však nepřijal argumentaci žalobce a rozhodl v souladu s řádem o rozhodném právu tak, že se na vztah použije lex mercatoria, vymezeného jako „the body of rules of international commerce which have been developed by practise and affirmed by the national courts (lex mercatoria).“

Konečný rozhodčí nález č. 8365/1996 rozhodčího soudu při MOK v Paříži
Strany sporu si ve vzájemné smlouvě sjednali doložku podřizující smlouvu „mezinárodnímu právu“. Rozhodčí soud přijal stanovisko, že tato doložka se má vykládat jako „výběr rozhodného práva obsahující mezinárodní obchodní zvyklosti a obecné zásady právní (lex mercatoria)“.

Konečný rozhodčí nález č. 5953/1989 rozhodčího soudu při MOK v Paříži
Ve rozhodčím řízení mezi americkou a španělskou společností ohledně dodávek uhlí rozhodčí soud stanovil, že pokud se strany nedomluvili na rozhodném právu, použijí se na řešení sporu „zvyklosti mezinárodního obchodu, jinak známé také jako lex mercatoria“.

Mezitímní rozhodčí nález v případě č. 6149 z roku 1990, rozhodovaný rozhodčím soudem při MOK v Paříži.
V řízení o neoprávněném obohacení a o promlčení nároku vyplývajícího ze tří souvisejících kupních smluv požadovala žalující strana aplikaci lex mercatoria v podobě Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží z roku 1980. Tento požadavek vyplýval z faktu, že ani jedna strana nebyla příslušníkem státu, který by byl smluvní stranou této mezinárodní úmluvy (Korea, Jordánsko). Dle rozhodčího soudu se strany měly výslovně domluvit na rozhodném právu a aplikace lex mercatoria tak byla odmítnuta.

Jedním z nejdůležitějších faktů v polemice o lex mercatoria je i to, že některé národní soudy uznaly nestandardní použití lex mercatoria v mezinárodní obchodní praxi a zajistily tak jeho vynutitelnost státní mocí. Jedním z příkladů je rozhodnutí rakouského národního soudu v případě Ticare vs. Norsolor, který povolil aplikaci lex mercatoria, i když se na jeho použití strany ve smlouvě výslovně nedomluvily, aniž by si smluvily, že rozhodčí soud by byl zmocněn rozhodovat jako amiable compositeur. Rozhodčí soud v tomto případě rozhodoval na základě dobré víry inspirované lex mercatoria, nikoli na základě národního práva. Obě instance národních soudů toto rozhodování připustily, mimo jiné i s odkazem na řád rozhodčího soudu při MOK v Paříži, který povoluje rozhodování dle amiable compositeur.
Další případ, kdy národní soudy povolily aplikaci lex mercatoria, aniž by si ji strany ve smlouvě dojednaly, byl rozhodován v Itálii. Případ August Topfer and Co. GmbH. vs. Fratelli Damiano rozhodoval rozhodčí soud na základě Evropské dohody o mezinárodní obchodní arbitráži. Dle italského Nejvyššího soudu Supreme Court (Corte di Cassacione) lex mercatoria existuje, přestože jde jen o podobu obyčejových pravidel s proměnlivým obsahem. Obchodníci zúčastnění na mezinárodním obchodu představují společnost, která nemá jasnou a pevnou strukturu a instance. Tato společnost nemá suverenitu a ani možnost vynucení dodržování svého práva skrze mocenský aparát, proto se výkonem obrací na státní moc. Z tohoto případu se dovozuje, že pokud jde o rozhodčí nálezy postavené na lex mercatoria silou vůle stran, její aplikaci před národními soudy nic nestojí v cestě, což se nedá říci o ostatních případech, ze kterých toto nevyplývá. Poté by uznání aplikace lex mercatoria zůstala otevřenou."