0.

Úvod

1.	Alzheimerova nemoc

1.1.	Charakteristika raného stádia onemocnění

1.2.	Charakteristika mírného stádia onemocnění

1.3.	Charakteristika pokročilého stádia onemocnění

2.	Návaznost zdravotní a sociální problematiky

2.1.	Fyzioterapeutická práce

2.2.	Ošetřovatelství v době raného stádia onemocnění

2.3.	Ošetřovatelství v době mírného stádia onemocnění

2.4.	Ošetřovatelství v době pokročilého stádia onemocnění

3.

Závěr

"Každé zdravotní postižení je pro postiženého, ale i pro jeho okolí ztěžující a náročnou životní situací. U osob postižených Alzheimerovou nemocí se o takovou situaci dříve nebo později rovněž jedná. Náročnou životní situací, vnímáno spíše subjektivně, rozumíme takovou, jenž je pro jedince nečitelnou, není možnost se v ní vyznat, jedinci chybí náhled. Situace není aktuálně řešitelná. Člověk tuto situaci vnímá, ale nenachází možnost řešení, nemá prostředky k řešení, nemá koncepci. Situace zakládá jak ohrožení našich hodnot, tak ohrožení nás samých. Řešením je využití pomoci, tedy sociálních služeb. Sociální služby mohou být státní nebo nestátní. Sociální služby se podle Matouška (2007, s. 179) mohou dělit i podle kritérií, např. kdy, s jakým cílem nebo jakým způsobem jsou poskytovány. Tak rozeznáváme sociální služby preventivní, terapeutické a rehabilitační nebo intervenční a pečovatelské; služby poskytované v bytě, v centru (s provozem denním nebo týdenním) nebo v domově (rezidenčně v ústavu); službu poskytnutím informace (ale také potřebných věcí, např. protetických pomůcek), zastupováním (někoho před úřady, při vyjednávání apod.) nebo úkonem (např. dovoz jídla, úklid); péči po určitou dobu (např. o děti v denním centru) nebo trvalou péči v rezidenčním zařízení apod.

2.1 Fyzioterapeutická práce
Léčebná tělesná výchova v gerontopsychiatrii má podle Hromádkové (1999, s. 268) svoji specifiku. Dominuje zde problematika chronických chorob, polymorbidita a omezení nebo ztráta soběstačností. Z psychických nemocí se nejčastěji setkáváme s depresí, paranoidními psychózami a demencí. Na pohybovou aktivitu starých lidí má vliv mnoho faktorů, např. pracovní aktivita, sport, celková životospráva a to zpravidla v průběhu celého života.
Při léčebné tělesné výchově vycházíme ze zbývajících zachovalých funkcí organismu, které neustále rozvíjíme a posilujeme. Jedná se o celkovou aktivaci organismu, zlepšení koordinace a dynamiky, posílení soběstačnosti, zvyšování psychomotorické aktivity, výcvik chůze.
Léčebnou tělesnou výchovu zahajujeme na doporučení ošetřujícího lékaře, ať již psychiatra nebo jiného odborníka. Je nutné vždy posoudit, má-li smysl provádět cílenou léčebnou rehabilitaci, nebo pouze rehabilitační ošetřovatelství. Přihlížíme vždy k psychickému stavu. Často je zhoršená spolupráce z důvodu deprese a ztráty motivace. Pacienty musíme neustále povzbuzovat, aby získali důvěru ve svoje schopnosti a síly. Podmínkou je trvalé zachování důstojnosti starých pacientů. Musíme zde též počítat s poruchami sluchu a zraku, které mohou být určitou bariérou při provádění léčebné tělesné výchovy.

2.2 Ošetřovatelství v době raného stádia onemocnění
Mírné stádium sebou nese mnoho příznaků, které tento zdravotní stav signalizují. Vzhledem k současným převládajícím postojům naší společnosti ke stáří a demenci, říká Callone (2008, s. 40-43) je důležité připomínat, že člověk s Alzheimerovou nemocí má pořád ještě schopnost sebereflexe a potřebu být užitečným členem. Je velmi podstatné si pamatovat, že ne všechny funkce mozku vymizí naráz, a že mnoho z nich přetrvává. Pokud zapomeneme či nechceme uznat přetrvávající funkce, mohou se negativní reakce stát součástí naší ošetřovatelské péče."