"2 Neverbální komunikace
Zpracovala: Marcela Mahdalová
Pojem neverbální komunikace prošel za poslední léta jistými proměnami a zažil u nás velkou renesanci. Široká veřejnost objevila význam neverbální komunikace pro svůj profesní a civilní život. Intenzita zájmu s sebou přinesla inflaci kurzů, která patrně způsobila splynutí pojmů neverbální komunikace a řeč těla. Interpretace tělesného výrazu začala nabývat podobu technického přístupu a mechanického přiřazování významů. Z vyhodnocování se tak stalo hodnocení, ze snahy porozumět člověku snaha ho rychle označkovat a zařadit. Však zjednodušený pohled na problematiku neverbálních produktů člověka a jejich analýzu nevede k zefektivnění komunikace mezi lidmi.
Neverbální komunikace je širší pojem, jenž zahrnuje mnoho oblastí lidských projevů a produktů. Redukcí neverbální komunikace na řeč těla se pozorovatel ochuzuje o mnoho dalších významných informačních zdrojů. Řeč těla tvoří jen jednu podskupinu, i když můžeme říci, že tu nejzajímavější. Přináší nám mnoho důležitých informací o vnitřních obsazích člověka, a tak nám pomáhá k jeho lepšímu poznávání.
Důležitými pojmy jsou „rozpor“ a „nejasnost“ sdělení. Motivují totiž pozorovatele k hledání souvislostí a shody mezi obsahem a formou, mezi projevovaným a prožívaným, mezi zdáním a realitou, mezi neverbálním a verbálním.
Informace pro kvalitní analýzu neverbálních produktů je nutné čerpat z exaktních oborů, jakými jsou psychologie, medicína, etologie, sociologie apod. Žádná kvalitní analýza neverbálních aktivit se neobejde bez poznatků z těchto vědních disciplin, bez kvalifikovaného pozorování, znalosti neurofyziologických, anatomických a biomechanických zákonitostí fungování lidského organismu, bez pochopení principů vzniku vývoje lidské psychiky, znalosti rozvoje osobnosti člověka, zvláštností jeho jednotlivých vývojových fází a samozřejmě bez vědecky pojímaných experimentů.
Jak již bylo uvedeno, došlo nepřesným používáním a redukcí pojmu neverbální komunikace výhradně na řeč těla k tomu, že je dnes zcela přirozeně opomíjeno mnoho důležitých oblastí, jež neodmyslitelně patří do obsahu pojmu neverbální.
Mluvíme-li o neverbální komunikaci, mluvíme zároveň o potřebě orientovat se, o hledání významu shody souladu a objevovaného rozporu. Z uvedených pojmů se pro naši práci ukazuje jako zajímavý pojem rozpor. Mohli bychom jej vnímat jako pociťování nesouladu, který nás provokuje a nutí k testování reality. Rozpor představuje potřebu srovnávat mezi pozorovaným jevem na jedné straně a naší zkušenost, stanovenou normou získanými vědeckými poznatky nebo obvyklostí výskytu určitého projevu, na straně druhé. Rozpor je to, co nás motivuje hledat, objevovat. Je to impulz, na jehož základě jevy pozorujeme, orientujeme se v nich, vyhodnocujeme a přijímáme rozhodnutí. Z hlediska neverbální komunikace nás stav shody mezi viděným a očekávaným „přestává“ inspirovat k objevování nových souvislostí „utlumuje“ naše orientačně-pátrací aktivity a z interpretačního hlediska se stává nezajímavě rutinním.
Nesmíme zapomínat, že vždy existuje nějaké kritérium, podle kterého jsou jevy posuzovány a hodnoceny. Kvalita tohoto kritéria rozhodne o přesnosti a správnosti interpretace. Není důležité, co je kritériem pro srovnávání, zda se u signálů těla jedná o pravidla společenského chování, u psaného projevu o školní předlohu nebo zda při hodnocení uměleckého projevu je kritériem srovnávání dosažný stupeň rozvoje schopností pro daný vývojový stupeň."

Součástí práce je tabulka, schémata nebo fotografie, rozsah čistého textu činí cca 17 stran.