"2. SOCIÁLNÍ UDÁLOST

Sociální událost je v právu sociálního zabezpečení právní událost v sociální sféře společenských vztahů nezávislá na vůli subjektu, s níž je spojován vznik, změna nebo zánik práv a povinností v oblasti sociálního zabezpečení. Jejím charakteristickým znakem je tíživá situace jednotlivce spojená s nepříznivým ekonomickým dopadem a veřejný zájem
na poskytnutí pomoci.
Základními sociálními událostmi jsou:
– nemoc a jiná porucha zdraví,
– pracovní neschopnost,
– dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav,
– invalidita,
– těhotenství a mateřství,
– nezaopatřenost dítěte,
– dosažení určitého věku,
– smrt,
– nedostatečný příjem.

3. NEZAMĚSTNANOST

Za nezaměstnaného je v ekonomické teorii považována osoba schopná a ochotná pracovat, která však nemůže najít placené zaměstnání. Obecně se (dle metodiky Mezinárodní organizace práce) za nezaměstnaného považuje osoba, která:
– je starší patnácti let,
– aktivně hledá práci,
– je připravena k nástupu do práce do 14 dnů.

Ne každý, kdo pracuje, je zaměstnaný a na druhé straně také ne každý, kdo nepracuje,
je nezaměstnaný. Souvisí to s odlišením práce, především práce konané pro vlastní potěšení
či v rámci domácnosti, od zaměstnání (v anglické literatuře se s tím může čtenář setkat jako s rozlišením „work“ a „job“ jako zaměstnání poskytujícím výdělek). Zaměstnání se vztahuje k práci na smluvním základě, zahrnujícím i materiální odměnu za její výkon. Toto zpřesnění dovoluje eliminovat z našich úvah o nezaměstnanosti domácí práce, sebezaměstnávání, vzájemnou výpomoc, dobrovolnou práci pro dobročinné účely a další práce nevykonávané pro ekonomické cíle (například hobby). Jejich ztráta nemá za následek nezaměstnanost.
Ta je tedy nikoli protikladem práce, ale zaměstnanosti. Nejde tedy o to „nemít práci“,
ale o to „nemít placené zaměstnání a tedy „nemít příjem za zaměstnání“."

Ústav veřejné správy a regionální politiky.
Součástí práce je mapa a graf o rozsahu cca 1 strany.