1.

Úvod

2.	Hlavní myšlenky díla

3.	Rozbor díla

3.1.	Psychologie osobností

3.2.	Formální stránka knihy

4.

Závěr

"Své nejslavnější dílo Vladař věnoval Niccoló Machiavelli Lorenzovi Medicejskému, panovníkovi italské Florencie, protože toužil po sjednocení Itálie, která byla roztroušena na menší městské státy a sužována válkami. Machiavelli v něm totiž viděl osobu, která by mohla tohoto sjednocení dosáhnout a snažil se mu poskytnout návod jak být co nejlepším vladařem a sjednotitelem. Pokusil se ho varovat před chybami, které v podobných situacích udělali Lorenzovi předchůdci, aby neudělal ty samé.
V šestadvaceti kapitolách podává doporučení ve věcech války, míru, chování vladaře až po popis vlastností vladaře. Omezuje se přitom na problematiku vlády v knížectvích, která dělí na dva základní typy – dědičná a nově nabytá, vyzdvihuje problémy, nevýhody a výhody takto nabytých států. Popisuje možné způsoby, kterými lze vládu získat a následně i to, jak je nebo není obtížné si knížectví nabytá určitým způsobem udržet. Přitom radí jaká opatření musí panovník učinit, aby o trůn nepřišel. Později Machiavelli rozděluje knížectví z hlediska ohrožení na soběstačná a nesoběstačná. Vysvětluje, jaká je nutno učinit opatření a jak se nejlépe bránit při útoku cizích vojsk. Zdůrazňuje obranu hlavního města a jak je důležité spoléhat se pouze na své vlastní síly a nehledat pomoc u jiných panovníků, kteří by mohli vycítit příležitost a místo poskytnutí pomoci, by se mohli později pokusit o převzetí vlády ve slabém státě. Machiavelli řeší také otázku vojska, které považuje za základ úspěchu při vládnutí. Rozděluje jej na 4 typy, na vlastní, najaté, pomocné a smíšené, srovnává jejich výhody a nevýhody a radí, jak docílit toho, aby bylo co možná nejlepší. Své myšlenky dokládá mnoha příklady z minulosti i ze své současnosti, čímž se neomezuje pouze na teoretické příklady, ale uvádí i praktické, které jsou daleko cennější.
Kniha je v podstatě jakýmsi návodem, jak se stát všemi milovaným panovníkem a když už ne milovaným, tak alespoň tak obávaným, aby nedocházelo k nepokojům nebo intrikám jakými jsou převrat nebo vražda panovníka jeho odpůrci, kteří by mu dříve nebo později mohli uškodit a proto by je měl odstranit co možná nejdříve po získání vlády. Autor uvádí že páchat křivdy, nedodržovat dané slovo, získávat si přátelé lstí a pak si je podmanit, je správné pokud to pomůže k udržení se vladaře na trůně což se dá vysvětlit klasickou frází, že účel světí prostředky. Neodsuzuje špatné praktiky, ale ani nedoporučuje držet se praktik dobrých jako nezištná štědrost nebo přílišná dobrota. Někdy nepřichází v úvahu ani zlatá střední cesta neutrality, protože ta se může v budoucnosti vymstít: (s.96) “Jen takového panovníka si všichni váží, který nezaujímá obojaká stanoviska, bez výhrad se staví na tu nebo na onu stranu, je buď přítelem, nebo nepřítelem.
Machiavelli se snaží domýšlet důsledky činů panovníka a nabádá ho v případě rozhodování jít cestou nejmenšího zla. Celkem dobře má zmapovanou psychologickou stránku obyvatelstva, šlechty a vojáků. "

Seminární práce do předmětu Filozofie.