Úvod

1.	Oblast Nizozemí do roku 1815

2.	Spojené království nizozemské

3.	Belgická revoluce

4.	Unionistická Belgie

5.	Liberalismus na severu

6.	Lucembursko

Závěr

“IV. Unionistická Belgie
Vlády složené ze zástupců katolického i liberálního tábora se střídaly až do roku 1847. Leopold, který si získal velkou popularitu aktivní účastí při obraně země, si zajistil přátelské vztahy s Francií svou druhou svatbou – v červnu 1832 si vzal dceru krále Ludvíka Filipa, mladičkou Marii-Ludviku Oreánskou. Král se také intenzivně věnoval výstavbě nového vojska pro případ dalšího střetnutí s Nizozemskem. Ve vnitřních záležitostech usiloval o co největší klid a pokojný rozvoj. Velmi schopně kombinoval přístup konstitučního
a absolutistického monarchy ve prospěch svých poddaných.
Ačkoli odtržení od Nizozemí přineslo krátkou krizi, silný průmysl se prosadil, s pomocí dvou masivních státních půjček od Rothschildovy banky v letech 1831 a 1839.
Až do roku 1863 byl těžký průmysl chráněn vysokými cly. V roce 1836 byla v Belgii také otevřena první železnice mimo Británii a její síť se rychle rozrůstala. V roce 1833 byl přijat měnový systém belgického franku. Státní rozpočty byly vyrovnané nebo v mírném deficitu. Dovoz levného obilí z Ruska a pěstování brambor umožňovaly nasycení stále větší populace. Úpadek Flander kompenzoval rozvoj Valonska, do nějž se za prací stěhovalo mnoho nejchudších Vlámů i cizinců, především Francouzů. Rozmach prožívalo i umění, literatura
a hudba.
Zároveň se však začaly více projevovat rozdíly mezi liberály a katolíky – v té době významněji v otázce vzdělávání – biskupský sbor vyhlásil znovuzaložení lovaňské univerzity, na což zednářská lóže odpověděla založením Svobodné univerzity v Bruselu, čímž se katolíci cítili dotčeni. Roku 1842 si zajistili katolíci přijetím zákona o neoddělitelnosti vzdělání, morálky a náboženství významný vliv na základní vzdělávání, soukromé školství však bylo povoleno.
Unionismus, vytvořený za účelem svržení nizozemské nadvlády, ztrácel postupem času na přitažlivosti. Liberálové i katolíci začali poukazovat na potřebu vyhraněných parlamentních stran. Král i většina „otců revoluce“ byli proti – chtěli udržet národ jednotný. Rozdíly však byly nepřekonatelné a vedly k postupnému odpoutání liberálů od katolíků. V roce 1841 byl vytvořen první kabinet složený pouze z liberálů. Byl po necelém roce nahrazen pokusy o vytvoření společné vlády a jmenováním ryze katolické vlády, nakonec však vyhrála ve volbách v roce 1847 dobře zorganizovaná Liberální strana založená o rok dříve."

Práce byla hodnocena známkou 1.