1.

Úvod

2.	Co je OCD?

2.1	Nejčastější obsese a kompulze jsou podle Pidrmana

3.	Příčiny OCD a její nejčastější formy

4.

Léčba OCD

5.

Závěr

6.	Použité zdroje

„Typů OCD je mnoho, ale mezi ty nejčastější patří následující:
1. strach z nečistot a z nákazy
2. přehnaná odpovědnost za své jednání (strach z vlastní chyby, násilné představy apod.)
3. "magická" OCD (fixování na čísla, barvy, různé objekty apod.)
4. pohybové a dotykové rituály (potřeba pohybovat se určitým způsobem, dotýkat se objektů, manipulovat s nimi…)
5. obsese týkající se partnerských vztahů
6. obsese spojené se sexualitou (strach z homosexuality, perverzní, nepřijatelné sexuální představy apod.)
7. shromažďování objektů (hoarding)
8. nábožensky zaměřené obsese
(http://premekvihan.net/ocd/index.php?a=1&id_clanku=1&cast=2&m=2)

3. Léčba OCD
Pidrman (1999, str. 7-8) uvádí, že v dnešní době je OCD považována za léčitelnou. Alespoň částečného zlepšení se dosáhne u 90% nemocných, výrazné zlepšení lze očekávat u 60% případů.
Mezi nejčastěji používané metody léčby jsou kognitivně – behaviorální terapie (dále jen KBT) a farmakoterapie, často kombinace obou. KBT je srovnatelná s farmakoterapií, avšak její účinek je po ukončení trvalejší. Problémem KBT je, že asi jedna třetina nemocných není schopna tuto léčbu z různých důvodů absolvovat. Z těch, kteří léčbu dokončí, dochází více než u jedné poloviny ke zlepšení. Intenzivní KBT trvá 2 – 3 měsíce, udržovací léčba pak asi jeden rok. KBT se v léčbě začala uplatňovat na konci šedesátých let dvacátého století. Tato terapie vychází z toho, že klient se své rituální chování naučil, tudíž se ho může i odnaučit. Tato terapie se může do jisté míry přizpůsobit jedinečnosti každé osoby. Nemocný je vystavován zátěžovým situacím podle stupně obtížnosti. Situace vyvolávající nejvyšší míru úzkosti je řazena až jako poslední po té, co jsou zvládnuty všechny předchozí situace. Během tohoto vystavování podnětům, které vyvolávají úzkost, si pacient zaznamenává své prožitky. Tím má možnost se i později přesvědčit o tom, že svou úzkost může snížit i bez provádění rituálů. (Pidrman, 1999, str. 15)
Farmakoterapie je v dnešní době možná pomocí antidepresiv, které obsahují blokátory zpětného vychytávání serotoninu. Těchto léků je několik druhů. (Pidrman, 1999, str. 9)…“

Práce kompilačního charakteru.
Seminární práce z Pedagogické fakulty Katedry sociální pedagogiky Univerzita Hradec Králové.