1.	Popis děje

2.	Rozbor díla

3.

Inspirace

4.

Závěr

"Hlavním hrdinou je Dorian Gray, dvacetiletý mladík neobyčejné krásy. Dorian se v ateliéru Basila Hallwarda, kterému stál modelem, seznámí s cynickým lordem Henrym Wottonem. Henryho Dorian velmi zaujal, a tak se rozhodne na něm uplatnit svou teorii „ovlivňování“, upozorní ho na jeho krásu a mládí a na pomíjivost, s níž jsou spjaty. Dorian okouzlen vlastním obrazem, vysloví přání zůstat navždy mlád : změny jeho těla i duše má zaznamenávat obraz. První proměna obrazu nastane poté, co Dorian opustí mladou herečku Sibylu Vaneovou, která kvůli němu spáchá sebevraždu. Další proměny nastávají, když Dorian začne „okoušet všechny stromy světa“. Obraz je zamčen na půdu, aby se na něj Dorian nemusel dívat, jen čas od času přijde svůj nespoutaný život s obrazem konfrontovat.
Dorian žije dvojím životem: navštěvuje nejvybranější společnost, ale zároveň je hostem i v nejhorších doupatech. Hallwarda, jemuž jedinému svěří tajemství, ubodá k smrti. Pod vlivem sílících výčitek svědomí se rozhodne polepšit. Když však obraz jeho úmysly zaznamená jako pokrytectví, v záchvatu vzteku jej probodne. Sluhové nacházejí před portrétem mladého Doriana ohyzdného starce, jehož podle prstenů identifikují jako Graye.

Klíč ke správnému výkladu svého románu dal autor sám svým výrokem : „Když se Dorian snaží zabít své svědomí, zabíjí sám sebe.“
Děj románu, zasazený do Anglie na sklonku století, je rozdroben četnými náladovými popisy přírody, karikaturistickými skicami příslušníků anglické společnosti a hlavně rozsáhlými konverzačními pasážemi, v jejichždialozích je používáno paradoxů a aforismů. Ústředním tématem je rozpor mezi požitkem z krásy a morálkou. Myšlence o utváření života podle zásad umění je podřízen i Dorianův milostný život, zejména vztah k Sibyle. V okamžiku, kdy Sibyla přestane hrát, tj. formovat sama sebe v umělecké dílo, ztrácí Dorianovu lásku. Dorian povyšuje estetický prožitek nad život. Je zde také hezky promítnut Dorianův proměnlivý postoj k portrétu a skrze něj i k sobě samému. Tento vztah se z počátečního okouzlení sebou samým postupně proměňuje v sebeopovržení. Posláním obrazu je reflektovat hrdinovo pravé „já“. Příběh v podstatě pojednává o nepodplatitelnosti lidského svědomí. Je to román spíše problémový než dějový.
Lord Henry Wotton sice imponuje svým intelektem, ale vystihuje jen časově omezenou estétskou pózu Wildovu, která vrcholila kolem roku 1890, a jíž se Wilde o několik let později veřejně zřekl.
Jako výchozí situace pro „ODG“ posloužily Wildovi některé literární motivy, které se tradovaly v jeho vlastní rodině od roku 1820. Tehdy totiž strýc Wildovi matky Charles Robert Mauthurin vydal hrůzostrašný „gotický“ román Věčný poutník Melmoth, ceměný svého času i Balzakem."