1.

Úvod

2.	Co je osud

3.	Zákon Karmy

4.	Vědomosti o reinkarnaci

5.	Vlivy působící na osud

6.	Fóbie vzniklé v minulých životech

7.

Závěr

"3. Zákon Karmy
Ilgner3 uvádí zákon karmy vyzývá člověka, aby se snažil převzít zodpovědnost za svůj osud- to však člověk současnosti odmítá. Lidé si vytvořili a vytvářejí řadu perfektních teorií, která je zbavuje zodpovědnosti a vinu přenášejí jednou na společnost, jindy na zlý osud, genetiku, bakterie, parazity, viry....
Někteří proti tomuto pojetí osudu bojují a snaží se jej překonat a i zlepšit. Tito lidé vnímají, že osud vyrůstá z našeho charakteru, z našeho chtění, cítění a myšlení a že svůj osud si i vytváříme tím, že děláme chyby, sledujeme určité cíle a provádíme určité výkony. A právě v místě střetu těchto dvou osudových tendencí zakoušíme svůj vlastní opravdový osud. Nikdy nemůžeme uniknout určitým objektivním skutečnostem nebo událostem, ale ani je nemůžeme přijmout bez reakce. Z vlastního rozhodnutí se snažíme na ně získat vliv.
Kinkorová4 cituje Walkera „Karma je princip univerzální zákonosti, podmíněna vlastním jednáním člověka. Každá myšlenka, každé slovo, každý skutek a každé přání mají svou dynamickou kvalitu a vedou k dobrým nebo špatným výsledkům. Jediný akt bezcitnosti může změnit celý život nebo zvrátit Osud. Jednání prozrazují vlivy a celkový součet těchto jednání určuje povahu, stupeň vývoje, výměr štěstí a neštěstí člověka v jeho příštím životě. A tak to jde od jedné inkarnace do další.”

4. Vědomosti o reinkarnaci
Dle Gosztonya5 znalost některého faktu je jedna věc, realizace této znalosti je však něco zcela jiného. Jsou fakta, jejíž existence nabude pro člověka významu teprve tehdy, když se podle nich začne orientovat ve svém běžném, každodenním životě.
To platí i o znalosti faktu reinkarnace. Pokud se člověk omezí na to, že ví o reinkarnaci, aniž by z této znalosti přijal důsledky pro svůj život, pak není podstatné, zda o ní ví či neví.

5. Vlivy působící na osud
Kinkorová6 uvádí na osud člověka působí mnoho vlivů. Postavení planet při narození souvisí s jeho osobností, vypovídá o vrozených vlastnostech a dispozicích do života, které však člověk může ovlivňovat a rozvíjet. Důležitá je výchova v rodině, vliv školy, přátel. Rozum mu dává možnost, aby o věcech přemýšlel a uměl se rozhodnout. Cit udává obětavou lásku k dětem, vlídnost, schopnost odpouštět. Možnosti, z nichž si v životě vybíráme, ať rozumem či citem, však nejsou neomezené. Jejich škála je nám osudově dána. Jistě ale neuškodí, dovíme-li se více o tom jak ho korigovat správným směrem."