"Otázky současné filosofie
FILOZOFIE
 na filosofii nejsou hloupé otázky; údiv – přemýšlení, otázka ,,proč´´?
 Herakleitos, 6.století - ,,vše plyne´´; podle Herakleita vše plyne a stále by měly být pravidla a zákony (přírodní zákony – co bychom neměli právo měnit); všechno co se děje, má příčinu  princip kauzality
 zdůrazňování - obecného - Platón
- jednotlivého – Aristoteles
 Tomáš Akvinský - chtěl vše jasně vysvětlit X Herakleitos – tajemno!!
 Martin Heideger – proměnil fil.pomalu v náboženství
 Bolzano – jeden z pvních, kdo začal řešit v matematice nekonečno (19.století)
 theocentrismus  středověk má ve středu všeho Boha
 antropocentrismus  pohled na svět stvořený člověkem, novověk je zaměřený na člověka, vše směřuje k člověku

2 proudy:
ANALYTICKÁ FILOSOFIE

 je jeden z hlavních proudů současné filosofie. Vznikl na počátku 20. století, během nějž se stal v anglicky mluvících zemích natolik dominantním, že se někdy mluví o tzv. anglosaské filosofii (v protikladu ke kontinentální filosofii). Především anglosaské země, VB, USA, Austrálie, Nový Zéland, i Japonsko, některé severské země, i k nám do Čech se dostala.
 Hlavními iniciátory byli Gottlob Frege, Bertrand Russell a George Edward Moore, významnými představiteli pak Rudolf Carnap, Ludwig Wittgenstein, Willard Van Orman Quine, Gilbert Ryle a další
 filosofie, pro níž je klíčový obrat k jazyku, pro myšlení bytí člověka – klíčová role, sehrává jazyk
 Vzniká ve střední Evropě, ale pohřbena i zde, protože filosofové utekly před Hitlerem do USA.
Analytickou filosofii můžeme orientačně dělit do těchto 5 etap:
1. Filosofie matematiky (Gottlob Frege)
2. Novorealismus (G. E. Moore, Bertrand Russell)
3. Novopozitivismus (Vídeňský kroužek, raný Wittgenstein)
4. Filosofie obyčejného jazyka (centrum v Oxfordu, pozdní Wittgenstein)
5. Postanalytická filosofie (Richard Rorty apod.)

KONTINENTÁLNÍ FILOSOFIE

 je pojem užívaný v současnosti k označení tradic a nauk, které se nacházejí mimo oblast analytické filosofie a lze je označit jako její protiklad. Nejedná se tedy o jednotné hnutí, ba naopak, název byl vytvořen právě přívrženci Analytické filosofie, pro označení filosofie rozvíjející se v kontinentální Evropě.
 Spíše v německy mluvících zemích, ve Francii.
 Nejdůležitější představitel Martin Heideger.
 Dnes spíše na ústupu.
 Vliv na současnou teologii měla.

METAFYZIKA

 Česky znamená, to co je za přírodou, z tohoto slovíčka se stala skoro nadávka.
 Klíčová disciplína, se kterou Aristoteles přichází, dokazuje existenci Boha, racionálně dochází k tomu, že tu musí být nějaký prvotní hybatel.
 Nezabývá vlastnostmi různých jsoucen ani přírodními zákony, ale otázkami, které jdou za metodiku a možnosti přírodních věd. Stojí tak v protikladu k empirickým, například přírodním vědám, a zkoumá to, co tyto vědy nutně už předpokládají. Proto ji Aristotelés nazýval „první filosofií“, Kant se ji snažil nahradit kritikou poznání a mnozí moderní filosofové ji zcela odmítají.

Aristoteles vymezuje Metafyziku:
A) EXISTENCE BYTÍ - zabývá se tím disciplína ONTOLOGIE a tím se zabývá METAFYZIKA.
B) i teologie nejen ontologické pojetí – dospívá Aristoteles k Bohu

Metafyzice bývá vyčítáno nejasné vymezení, složitá výstavba pojmů a neověřitelnost jejích závěrů. Zásadní kritiku metafyziky podal Immanuel Kant: podle něho totiž přesahuje možnosti lidského poznání. Místo toho předložil v „Kritice čistého rozumu“ svoji vlastní „první filosofii“, totiž kritiku poznání. Mezi kritiky metafyziky patří také filosofové Vídeňského kroužku a mnoho představitelů empirismu. Marxismus klade metafyziku do protikladu k dialektice a vytýká jí, že jsoucno chápe jako neměnné a nehybné. Někteří novodobí myslitelé (například Rudolf Carnap) se domnívali, že metafyzika je ve své podstatě nesmyslná, protože její výpovědi se nedají ani ověřit ani vyvrátit.

STŘEDOVĚK – ETAPY

1. nejdříve s křesťanskou vírou se spojuje PLATON- PLATONISMUS. To se podaří pokřesťanštit sv. Augustinovi – žil 4. st., zemřel v 5. st.

2. díky Arabům – pronikají zpět spisy ARISTOTELA, pokřesťanští se Aristotelova nauka, pro křesťany je přijatelnější, protože neodmítá tělo. Tomáš Akvinský to učinil.

Toto jsou dva pilíře středověku, díky nim do náboženství proniká ROZUM. Do náboženství nesmí pronikat ROZUM hodně, jsme v nebezpečí OSVÍCENSTVÍ. Pokud je tam rozumu málo - hrozí nebezpečí FANATISMU.

3. období středověku – představuje konec. Týká se vztahu ROZUM a VÍRA. Dochází k ROZVODU mezi nimi.

William Ockham, tzv. Ockhamova břitva - je princip logické úspornosti, od 19. století nazývaný podle anglického logika, františkána Williama z Ockhamu.
Ockhamův názor, že Boha lze poznat pouze z jeho Zjevení a nikoli rozumovými prostředky, připravil oddělení filosofie od teologie i názory pozdější reformace. Jeho stanovisko, aby se církev zbavila majetku a byla podřízena světské moci, přímo inspirovalo Johna Wycliffa a jeho prostřednictvím i české husitské hnutí.

Pak začíná spor o UNIVERZÁLIE.

4. po konci středověku, Období Humanismu a Renesance Obnovují se staré starověké systémy, které během středověku byly umlčeny.
SKEPTICISMUS - se obnovuje. SKEPSE- pochybování. Pochybuje o své schopnosti poznávat ten svět, který je kolem nás.
Skepse de facto odmítá pojem, který je pro náboženství důležitý- JISTOTU. Náboženství jistotu dává, Skepse ne.
Nevíme, kam ten svět spěje, je divný pro nás. Vyvolává negativní reakce a snahu ho překonat. Descartes spolu se skepticistiky pochyboval, ale našel novou oblast – VĚDOMÍ. V člověku je důležité – oblast, kolem kterého se zrcadlí Vědomí. SUBJEKT- ČLOVĚK- začíná být důležitý.

Starší filosofové se podle nových filosofů pustili do těžkého úkolu, ke kterému nemají podklady.

5. novověká filosofie – nejdřív prozkoumat, co je kolem nás a pak vylézt ven.
Má 2 proudy: EMPIRISMUS- ZKUŠENOST – máme, když se nějaký vjem opakuje (definice od Aristotela) RACIONALISMUS- ROZUM

 ten, kdo zas propojí tyhle dva proudy – Immanuel KANT.
Dílo: Kritika čistého rozumu, Zkoumání o lidském rozumu

Aristoteles , Descartes = souhlasí spolu.
Prvotní filosofie je pro ně:

SUBJEKT x OBJEKT = zase spory mezi nimi

Idealismus, kritický realismus, kriticismus – s tím posledním přichází KANT.

PROBLÉM, KTERÝ STOJÍ NA POČÁTKU SOUČASNÉ FILOSOFIE

Starý svět nezanikl.
V novověké filosofii je druhá SCHOLASTIKA, nadále existují učiliště, kde se vzdělávají knězi.
Bernard Bolzano- byl kněz.
Nový svatí pro moderního člověka jsou VĚDCI. např. Albert Einstein – cítíme nepatřičnost, něco co tam nepatří (když jsme četli hanlivý článek na něj (to samé náboženství sv. Václav např.)
Jak se snášely tyto dva světy? Bylo zde napětí. Projevovalo se ve 2 oblastech.
1. politická- střet dvou pohledů na svět- projevovalo se REVOLUCEMI (na VFR nikdy nesmíme zapomenout- střet nového a starého světa!!)
+ byla zde INKVIZICE- bránili starý svět. např. že si uvědomili, že SLOVO má velikou sílu. (je to napsáno v Bibli). Může nás nasměrovat správným směrem, ale i špatným - to pak přijde CENZURA - inkvizitoři ji dělali. Pálili nebezpečné knihy a nahrazovali je novými knihami.
Jezuité se tím proslavili např. Balbín.

2.
A. střet mezi intelektuálními koncepcemi - staré a nové VIDĚNÍ SVĚTA.


Hádali se - jeden spor:
HELIOCENTRISMU - Slunce jako středu vesmíru – Koperník, na něj navazuje Galilei. Gravitace Newton 17.st.

GEOCENTRISMUS - je názor, že Země je středem vesmíru a všechna nebeská kolem ní. V 17. Století byl nahrazen heliocentrismem. Což mělo význam především pro filosofii a teologii. Středověká koncepce FYZIKY se odvíjela od ARISTOTELA. Země – přirozené místo země je dole ve středu a všechno padá k zemi. Proto ve středu nemůže být Slunce, protože vše by jinak padalo ke Slunci.

B. Oblast intelektuálních sporů se týkala samotné FILOSOFIE.
Novověcí filosofové – si uvědomili, aby našli ROVNOST mezi
NÁBOŽENSTVÍM, ROZUMEM potřebují FILOSOFII- METAFYZIKU.


SPORY mezi starým a novým světem. SPORY o metafyziku.
Ti, co bojují proti starému pojetí světa – tyto pány označujeme OSVÍCENCE. Věří v SÍLU ROZUMU. A člověk užitím tohoto rozumu překoná to staré- ty pověry.

OSVÍCENSTVÍ
1. Anglické (vznik – odtud se šíří)
2. Francouzské
3. Rakousko - Německé
je odmítavou reakcí na barokní religiozitu, proti níž staví vlastní prostředky a možnosti člověka: racionalismus, logiku a humanismus. Vytvořilo vlastní duchovní, etické a estetické principy, do té doby neznámé, které daly základ mj. dnešním konceptům občanské svobody a rovnosti, demokracie, pokroku a lidských práv.

IMMANUEL KANT (vyvrcholení osvícenství) 1724 – 1804
 nar. Kaliningrad/Královec
 byl německý filosof, jeden z nejvýznamnějších evropských myslitelů a poslední z představitelů osvícenství.
 díky matce vděčí za setkání s pietismem
 první píše německy
Jeho Kritikou čistého rozumu začíná (1781) nové pojetí filosofie, zejména v epistemologii (teorii poznání) a v etice. Kant významně ovlivnil pozdější romantické a idealistické filosofy 19. století a novější filosofii vůbec.

Po dlouhé odmlce vydává roku 1781 Kant v Rize své stěžejní dílo, Kritiku čistého rozumu, kde úkol filosofie vymezuje třemi otázkami:"