1.

Úvod

2.

Souhrn

2.1	Etický kodex sociálního pracovníka

2.2	Etický kodex lékaře

2.2.1

Stručný výtah z etického kodexu lékaře

2.2.2

Etický kodex advokáta

3.	Základní společné rysy etických kodexů

4.	Povinnost zachovávat mlčenlivost (zákaz výslechu):

5.	Oznamovací povinnost

6.

Závěr

“Etický kodex advokáta:
Advokát klientovi poskytuje rady a zastupuje ho rychle, svědomitě a pečlivě. Nese osobní odpovědnost za plnění jemu svěřených úkolů. Klienta informuje o vývoji ve svěřené věci. Advokát je povinen vždy jednat v nejlepším zájmu klienta při respektování veškerých právních a etických předpisů a tyto zájmy je povinen klást před své vlastní zájmy nebo zájmy ostatních kolegů z advokacie. Dále je povinen zachovávat mlčenlivost o veškerých informacích, o kterých se dozvěděl při výkonu svého povolání. Povinnost zachovávat mlčenlivost není časově omezena. Advokát je povinen od svých společníků a zaměstnanců a jiných osob jím najatých v průběhu poskytování odborných služeb vyžadovat, aby dodržovali stejnou povinnost mlčenlivosti. Advokát je povinen klienta informovat o výši odměny s tím, že tato odměna musí být spravedlivá a odůvodněná. Advokát vede úplnou a přesnou evidenci, kterou na požádání předloží klientovi a která vykazuje veškeré operace s prostředky klienta s tím, že se v ní odliší prostředky klienta od jiných prostředků vedených na účtech advokáta.

Základní společné rysy etických kodexů
Základní rysy etických kodexů sociálního pracovníka, lékaře a právníka a mnoha dalších jsou obdobné: odpovědnost za své jednání a nesprávná rozhodnutí, mlčenlivost o profesních záležitostech, zákaz zištné motivace při jednání s klienty, povinnost stále se odborně zdokonalovat. Lékař, advokát, sociální pracovník by neměli sledovat v první řadě svůj zájem soukromý a zištný, ale především zájem veřejný, společenský. Rovněž by jsme mohli uvést, že profese charakterizované existencí etického kodexu se vyznačují tím, že jejich vykonavatelé mají velké pravomoci a mohou hluboce ovlivnit život svých klientů.
Dalším pravidlem, které se v praxi ne příliš dodržuje je pravidlo, že jakékoliv informace o klientovi/pacientovi mohou být druhým osobám respektive odborníkům poskytnuty pouze se souhlasem klienta/pacienta či jeho zákonného zástupce. Například hospitalizovaného pacienta se nikdo neptá, zda-li jeho výsledky mohou být poskytnuty dalšímu ošetřujícímu lékaři či v poradenské praxi například spolupracovníkovi nebo supervizorovi.
Povinnost zachovávat mlčenlivost (zákaz výslechu):

„ Svědek nesmí být vyslýchán tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn.“
„ Zachovávání mlčenlivosti se rozumí povinnost nesdělovat utajovanou skutečnost osobě, která není oprávněna se s takovou skutečností seznamovat (§ 2 odst. 3 cit. zákona). Dodržováním ochrany utajovaných skutečnosti se rozumí povinnost zachovávat mlčenlivost a dodržovat ostatní povinnosti stanovené zákonem č. 148/1998 Sb. a v jeho mezích (§ 2 odst. 4 cit. zákona). Neoprávněným nakládáním s utajovanou skutečností je její vyzrazení, zneužití, poškození, znehodnocení, zničení, porušení její ochrany nebo ztráta.“

Oznamovací povinnost

„Oznamovací povinnost nemá advokát nebo advokátní koncipient, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemají také duchovní registrované církve náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství.“"