1.	Základní pojmy

2.	Úvod (jak funguje paměť)

3.	Senzorická paměť

4.	Krátkodobá paměť

4.1

Kódování

4.2	Skladování

4.3	Znovuvybavení

4.4	Zapomínání

5.	Dlouhodobá paměť

5.1	Zakódování

5.2	Skladování

5.3	Znovunabytí

5.4	Zapomínání

6.	Paměť (souhrn)

6.1	Senzorická paměť

6.2	Krátkodobá paměť

6.3	Dlouhodobá paměť

"DLOUHODOBÁ PAMĚŤ

Uvedli jsme si, že informace putuje sem a tam mezi krátko¬dobou a dlouhodobou pamětí. Máme-li dobrou dlouhodobou paměť, můžeme v ní skladovat ohromné množství informace s velkou přes¬ností. Školní mládež je např. schopna osvojit si zpaměti dlouhé pasáže textu (v minulosti z bible, později z marxismu, nyní třeba z Máchova Máje). Opačným případem je situace, kdy naše dlouhodobá paměť funguje špatně. Příkladem je Korsakovův syndrom, porucha mozku,
způsobená alkoholismem. Pacienti s tímto syndromem nejsou schopni budovat novou dlouhodobou paměť a konfabulují. Vymýšle¬jí si informace, které jsou zcela nepravdivé a dokáží po nějakou dobu svůj defekt zamaskovat. Normální zpracování informace v dlouhodobé paměti může být přirovnáno ke knihovně. Informace v knihovnách je zakódována v materiálech (knihách, časopisech), systematicky skladována v policích, znovu nabyta prostřednictvím katalogových kartiček a zapomenuta, jestliže se kniha ztratí nebo založí. Obdobně je informace v' dlouhodobé paměti zakódována něko¬lika způsoby, skladována organizovaným způsobem, znovu nabyta prostřednictvím stop (klíčů) a zapomenuta v důsledku nedosta¬tečného "uskladnění".

Zakódování

Už koncem minulého století se vědělo, že k lepšímu zapamatování dojde aktivním opakováním než opakováním pasivním.
Snadno si to dokážeme na pokusu nakreslit zpaměti líc korunové mince. Málokdo z nás to dokáže a dokonce ne každý z nás se strefí, jestliže má vybrat správnou variantu mezi několika na¬bídnutými, lišícími se drobnostmi. Co nám brání v zapamatování obrázku, který máme denně před očima? Je to míra zpracování in¬formace. Informaci pouze podržíme v krátkodobé paměti a nesna¬žíme se ji přemístit do paměti dlouhodobé. V případě dalším bu¬deme informaci aktivně organizovat (strukturalizovat) a začle¬níme ji do již existujícího systému, který v dlouhodobé paměti máme. Tím zvýšíme pravděpodobnost, že informace v dlouhodobé paměti již zůstane. Tak si počínáme třeba při aktivním učení. V kapitole, kterou právě čtete, jsme upozornili na paměť pro klíčové události. Dá se předpokládat, že jste tento pojem před¬ tím neslyšeli. Jestliže jste si při čtení sami vybavovali své osobní klíčové události, uchoval se vám termín patrně v paměti. Čím hlouběji, čím důkladněji novou informaci zpracujeme (zakó-dujeme), tím lépe ji uskladníme v dlouhodobé paměti. Většinu informací ovšem zpracováváme povrchně, a proto se do dlouhodobé paměti nedostane.

Skladování

Informace skladovaná v dlouhodobé paměti je zakódovaná v podobě slov nebo obrazů. Naše paměť pro obrazy je lepší, o¬braz má svým způsobem hodnotu tisíce slov. Obrazy skladujeme i slovně, zatímco slova skladujeme jako slova. Zdá se, že naše dlouhodobá paměť má dvě formy: prostřednictvím jedné si pamatu¬jeme činnosti (formy chování) - jako např. postup při smažení vajíček nebo používání textového editoru, prostřednictvím druhé si pamatujeme fakta - jako např. co je to omeleta nebo textový editor, včetně osobní zkušenosti, kdy jsme naposledy omeletu připravovali nebo pracovali s textovým editorem. V mozku vstu¬pují v těchto případech do hry různé mechanismy, které nám umožňují skladovat různé typy paměťových obsahů.
Pacienti s degenerativní poruchou mozku, zvanou Alzheime¬rova choroba jsou schopni hrát golf (paměť pro činnosti není narušena) a mají dobrou znalost pravidel golfu (není narušena pamět pro fakta), ale nenajdou místo, kde začali s prvním úderem (je narušena paměť pro osobní epizodickou zkušenost). Technika bude patrně zajímat, jak se organizuje sémantická informace v dlouhodobé paměti. Významnou teorií pro vysvětlení mechanismu je teorie sémantických sítí, která předpokládá, že jsou obsahy paměti skladovány jako uzly, které jsou vzájemně propojené. Uzly tvoří pojmy jako "tužka", "zelený", "strýček", "studený" a spojnice propojují pojmy navzájem. Příbuzné pojmy mají "silnější" spojení. znovuvybavení pojmu z paměti zároveň aktivuje příbuzné uzly. Čím "kratší" je spojení mezi pojmy, tím silnější je asociace mezi nimi. Již malé děti si vytvářejí sé¬mantické sítě prostřednictvím různých her s obrázky."