"1 Úvod
Předmětem této práce je paměť a učení. Mým cílem bude shrnout poznatky o jejich činnosti a procesích. V neposlední řadě bych chtěla také zmínit poruchy paměti a poruchy učení.

2 Paměť
Paměť v nejširším slova smyslu můžeme definovat jako: „schopnost zaznamenávat životní zkušenosti.“ (Plháková, 2004, 193). V užším slova smyslu pak jako: „schopnost přijímat, podržovat a znovu oživovat minulé vjemy.“ (Hartl, 1993, 139).

2.1 Fáze paměti
Jde o paměťový proces, který se skládá z několika fází:
1. fáze – vštípení neboli osvojení. Jedná se o přeměnu prvotní informace do takové formy, která je pro naši psychiku srozumitelná.
2. fáze – retence. Je to uchopení a uskladnění zašifrované informace v paměti. Tato fáze může trvat různě dlouho. Další třídění zpracovaných informací do rozmanitých struktur nenazvat tzv. registrací.
3. fáze – reprodukce. Jde o vyhledání informace, která je uložená v dlouhodobé paměti. Reprodukce se vyskytuje ve dvou rozdílných formách, a to: může proběhnout jako spontánní vybavení (tzv. free recall) nebo jako znovupoznání (rekognice – rozpoznání toho, zda se jedná o starý nebo nový podnět). Vštípení a znovu vybavení (reprodukce) může být samovolné (spontánní) nebo úmyslné (zaměrné). Retence je vždy neuvědomělá (probíhá bezděky).

2.2 Modely paměti
Paměť můžeme rozdělit do tří paměťových systémů:

2.2.1 Senzorická paměť (též prchavá, ultrakrátká)
Senzorická paměť uchovává informace, které jsou přijímány ze senzuálních vjemů. Jde o přesnou kopii smyslových podnětů. Uchování těchto informací však trvá po velmi krátkou dobu (mezi 0,1 až 20 sekundami). Hlavním významem této paměti je ochrana mozku před ukládáním nepodstatných informací všeho druhu, které každodenně přijímáme za svého okolí. Informace jsou zde tříděny. Buďto jsou navždy zapomenuty jako bezvýznamné podněty, nebo postupují k dalšímu zpracování do paměti krátkodobé.

2.2.2 Krátkodobá paměť
Krátkodobá paměť, stejně jako paměť senzorická, také zpracovává smyslové vjemy, ale také citové zážitky. K rozpadu obsahu této paměti dochází mezi patnácti až třiceti sekundami. Na rozdíl však od senzorické paměti jsou tady informace ukládány jako chemické procesy, které úplně odeznívají až po několika minutách.

2.2.3 Dlouhodobá paměť
Do této paměti nejsou ukládány již pouze informace z vnějšího okolí – podněty smyslové, ale tak city, myšlenky, představy, sny, tedy informace, mající původ v našem nitru, v lidské psychice. Vštěpování opět probíhá bezděčně nebo záměrně. Chceme-li si záměrně zapamatovat nějakou informaci, využíváme někdy tzv. memorování. Jedná se o mechanické opakování (např. si potřebujeme na krátký časový okamžik zapamatovat telefonní číslo, které v zápětí použijeme). Tento způsob uchování však není příliš efektivní (následující den nebudeme ze zmíněného telefonního čísla příliš vědět, jestli vůbec něco). Není tomu tak dávno, kdy se dlouhodobá paměť dělila na oblast deklarativní a procedurální (Čačka, 1997, 96). S rozvojem výzkumu dlouhodobé paměti se však ukázalo, že toto dělení není příliš přesné. Dnes dělíme dlouhodobou paměť na paměť explicitní a paměť implicitní. Explicitní paměť dále dělíme na:
1. Epizodickou paměť
Slouží k uložení a vybavování událostí, které jsou charakteristické svou časovou a prostorovou ohraničeností a jsou nám osobní, jsou subjektivně prožívány.
2. Sémantickou paměť
Tato paměť nám slouží k uchopení a užití vědomostí z oblasti slov a pojmů, a také jejich nejrůznější spojitosti, souvislosti a vztahy.
Implicitní paměť
Obsahem implicitní paměti jsou především automatizované senzomotorické dovednosti, postupy a návyky – jedná se o již zmíněnou procedurální paměť. Ta však tvoří pouze část implicitní paměti. Dále implicitní paměť zahrnuje jednoduché klasické podmiňování (jedná se o emoční a pohybové podmiňování), dále senzibilizace neboli tzv. priming (tj. senzitivita vůči poměrně novým podnětům), a v neposlední řadě také neasociativní učení (reflexní reakce)."

Zpracováno na oboru Sociální práce, Katedra metod sociální práce.