1.	Pedagogická psychologie a její současná situace.

2.Učení- vybrané teorie učení (včetně Výgotského a Galperina), druhy učení,zákonitosti učení

3.	„Mastery learning (orientation)“ – zvládající učení vs.„helpless – orientation“.

4.	Obecné a specifické determinanty učebního výkonu

5.	Osobnost učitele a jeho kompetence. Vytváření pedagogických a sociálně psychologických dovedností

6.	Specifikace nadaných dětí a jejich rozvoj

7.	Očekávání ve třídě

8.	Negativní ovlivňování studijních výsledků handicapy

9.	Činitelé aktualizace potencionalit žáka

10.	Interakce a komunikace ve škole

11.	Sociální skupina a její efektivita

12.	Socializace

13.	Školní třída jako sociální skupina

14.	Psychologické zvláštnosti výchovných metod

15.	Motivace a vůle ve škole

16.	Podpora (ovlivňování) učební motivace (aspirační úroveň,

atribuce, vztahové normy, „Flow“ prožitek, zájem, autoregulační strategie

17.	Neprospívající žák

18.	Naučená bezmocnost a naučený optimismus ve škole

19.	Paradoxní účinky učitelových motivačních přístupů

20.	Časté poruchy učení ve školním věku , poruchy chování a duševní poruchy

21.	Volný čas jedince a jeho náplň

22.	Asociální a antisociální projevy.Delikvence, toxikománie, alkoholismus, gamblerství.

23.	Dětská interpretace světa a základní pojetí učení

24.	Rodina a výchova

25.	Strukturování učiva, vyučovací a učební strategie

26.	Učení z textu

27.	Učení z obrazového materiálu

28.	Zvládání zátěže ve školce

29.	Klima školní třídy

30.	Klima školy

"1 Pedagogicka psychologie a jeji současna situace.
Vymezeni vztahů zejmena k poradenske a školni psychologii.
Všeobecně o pedagogicke psychologii
Pedagogicka psychologie je odvětvi psychologie, ktere zkouma otazky vychovně vzdělavaci praxe
z psychologickeho hlediska. Psychologicky analyzuje průběh, podminky a vysledky učeni, vyučovani a
vychovy.
Osvojeni psychologie pomaha učitelům v orientaci ve složitych ukolech a situacich jejich naročne prace.
Umožňuje jim, že se nemusi spolehat jen na postupy předavane v praxi z generace na generaci nebo nahodou.
Pomaha jim zdokonalovat způsob prace na vědeckem zakladě, dosahovat lepšich vysledků i osobniho
uspokojeni.
Můžeme detailněji specifikovat, že v současne době je pedagogicka psychologie chapana jako specialni
psychologicka disciplina, ktera zkouma psychologicke zakonitosti vychovně vzdělavaciho procesu, jak ve
školnich, tak i mimoškolnich podminkach a zaroveň i zakonitosti činnosti jedince v konkretnich vychovnych
situacich a podminkach na jedne straně ovlivňovanych cilem vychovy, z druhe strany pak věkovymi a
individualnimi zvlaštnostmi i zakonitostmi vzajemne interakce.
Jejimi hlavnimi součastmi jsou psychologie učeni, psychologie vyučovani a psychologie vychovy.
Předmět a ukoly pedagogicke psychologie
Pedagogicka psychologie je jednim z nejstaršich odvětvi psychologie. Měnily se i pohledy na jeji předmět.
Můžeme je chronologicky rozčlenit do 5 zakladnich skupin:
Předmětem pedagogicke psychologie je aplikace poznatků o psychologii na pedagogickou teorii a praxi. –
Toto je nejstarši pohled a ma sve kořeny v obdobi před vznikem psychologie jako samostatne vědy. Největši vliv
na něj měl německy filozof a pedagog J. F. HERBART. Později někteři autoři tvrdili, že pedagogika neni ničim
jinym jako aplikaci psychologickych poznatků na vychovu.
Předmětem pedagogicke psychologie je aplikace poznatků vyvojove psychologie na pedagogicke jevy. –
Tento pohled ma kořeny na začatku 20. stol.. Tehdy po neuspěchu aplikace obecne psychologie na vychovně
vzdělavaci praxi, se pedagogove obraceli s velkou naději na oblast vyvojove psychologie. Vlivem vyznačnych
vyvojovych psychologů, jako byli A. BINET, H. PIERON, ED: CLAPAREDE, J. PIAGET, G. S. HALL, se do
centra vychovy a vyučovani stavi aktivita a vyvoj ditěte.
Předmět pedagogicke psychologie je spatřovan ve složitych jevech vychovy. – Zaměňuje se zde pedagogika
za psychologii. Hlavnim představitelem tohoto hnuti byl německy psycholog a pedagog F. E. BENEKE. Silny
vliv psychologizujicich momentů je možne vidět i v různych extremnich pedocentrickych snahach ve vychově.
Např. někteři autoři odvozuji cil vychovy od spontanniho vyvoje dětske osobnosti. Byli to zastanci „svobodne
vychovy“ anebo „volne školy“. Odmitali jakekoliv zasahovani do vyvoje ditěte."

Práce obsahuje obrázky a tabulky o rozsahu cca dvou stránek.