1.	Pedagogika jako věda o výchově

1.1	Dělení pedagogických disciplín

1.2	Metodologie pedagogiky

1.3	Metody pedagogiky

2.	Výchova jako proces

2.1	Druhy výchovných procesů

2.2	Základní rysy výchovy

2.3	Procesy výchovy

2.4	Formy výchovy

2.5	Jednostranné koncepce a modely výchovy

2.6	Globální výchova

3.	Vývoj českého pedagogického myšlení

3.1	Jan Ámos Komenský

3.2	Počátky a rozvoj pedagogiky v 19. století

3.3	Česká pedagogika 20. století

3.4	Vývoj české pedagogiky ve druhé polovině 20. století

4.	Školské systémy jako organizační rámce pedagogické praxe

4.1	Přehled vybraných právních předpisů za rok 2000

4.2	Státní správa a samospráva

4.3	Školský úřad

4.4	Česká školní inspekce

4.5	Soustava škol

4.5.1

1.stupeň - předškolní - mateřské školky

4.5.2

2. stupeň - základní vzdělání

4.5.3

3. stupeň - středoškolský

4.5.4

4. stupeň - vysokoškolský

4.6

Rada škol

4.7	Školská zařízení

4.8	Střediska praktického vyučování

4.9	Školní zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy

4.10	Zřizovatelé škol a síť škol

4.11	Vnitřní struktura školy

4.12	Širší vedení školy

5.	Obsah vzdělání, jeho vývoj a současné pojetí

5.1	Obsah vzdělání

5.2	Činitelé určující obsah vzdělání

5.3	Druhy vzdělávacích obsahů

5.4	Formy obsahu vzdělání

5.5	Otázky modernizace obsahu vzdělání

5.6	Transformace současného školského systému

5.7	Vzdělávací programy v našem školství

6.	Pojetí cíle ve vyučovacím procesu

6.1	Cíle výuky

6.2	Stanovení cílů vyučování

6.3	Přístupy ke klasifikaci cílů

6.3.1

Znalost

6.3.2

Porozumění

6.3.3

Chápání významu

6.3.4

Aplikace

6.3.5

Analýza

6.3.6

Syntéza

6.3.7

Hodnotící posouzení

6.4	Příklad taxonomie afektivní

6.5	Příklad taxonomie psychomotorické

6.6	Zpřesňování formulace cíle

6.7	Formulace výukových cílů - požadavky

6.8	Chyby při formulaci cílů

7.	Vyučovací metody a možnosti jejich využití

7.1	Historický vývoj vyučovací metody

7.2	Klasifikace vyučovací metody

7.3	Co ovlivňuje volbu vyučovací metody

7.4	Klasifikace vyučovacích metod

7.4.1

Informačně receptivní metoda

7.4.2

Reproduktivní metoda

7.4.3

Metoda problémového výkladu

7.4.4

Výzkumná metoda

7.4.5

Heuristická metoda

7.5	Metody a charakter činnosti učitele a žáků

7.6	Stručná charakteristika některých metod výuky

7.6.1

Metody slovní

7.6.2

Slovní metody dialogické

7.6.3

Didaktické hry

7.6.4

Participativní metody

7.6.5

Situační metody

7.6.6

Inscenační metody

7.6.7

Brainstormingové metody

7.6.8

Přehled aktivizujících metod

7.6.9

Efektivnost skupinového vyučování

7.6.10

Metody skupinového vyučování

8.	Organizační formy vyučování a možnosti jejich využití

8.1	Pojem organizační formy

8.2	Model organizační formy

8.3	Volba organizačních forem

8.4	Základní členění

"2. VÝCHOVA JAKO PROCES
• Vztah společnosti a výchovy.
• Vývoj názoru na možnosti a způsoby výchovy.
• Normativní, endogenní a exogenní stránky výchovy.
• Výchovné cíle, jejich vývoj a východiska při jejich stavování.

Výchova je cílevědomým a záměrným vytvářením a ovlivňováním podmínek umožňující optimální rozvoj každého jedince v souladu s individuál. dispozicemi.
-jedinec je brán jako objekt, ale zároveň i jako subjekt výchovy

Druhy výchovných procesů:
rozdělení podle míry vnějších podnětů:
a) integrace- naučené formy chování
b) adaptace-přizpůsobení prostředí
c) distribuce-z vychovaného se stává vychovatel

Základní rysy výchovy:
1) vých. proces je součástí spontánního formování jedince
2) budování jeho zkušenostního základu
3) utváření uceleného obrazu o světě a místě v něm
4) sebevýchova není vyvrcholením výchovy, ale součástí výchovy
5) objekt a subjekt výchovy
6) aktivní adaptace- jedinec je vychováván k tomu, aby se přizpůsoboval svému okolí- nebude se přímo přizpůsobovat, ale tvoří si vlastnosti, které ho dělají originálním

Proces výchovy:
Základem formativního procesu je situace- východisko pro formování :
a) rovina podmíněných procesů
b) rovina zvyků-osvojení urč. stereotypů chování
c) rovina rysů- postoje, hodnoty, zájmy
d) jáství osobnosti- podstatné vlastnosti, které charakterizují konkrétního člověka
-osobnost člověka- nejvyšší integrace všech těchto zmíněných reaktivních systémů
situace- konkrétně vymezená shoda vnějších okolností, časově limitovaná, během níž je jedinec vystaven působení konkrétních vlivů, na něž určitým způsobem reaguje
-pedagogické situace jsou záměrně vyvolány
-egoangažované situace- situace, které osloví jedince a vyprovokují ho k určitému chování, aktualizují potřeby jedince

Formy výchovy:
1) HRA- dítě si osvojuje vnější svět prostřednictvím hry: - hry manipulační
-konstruktivní
-iluzivní
-hry úkolové
-paralelní hry-děti si hrají vedle sebe(do3 let)
-kooperativní hry- děti si hrají spolu
2) UČENÍ- rozvíjí zkušenosti dítěte , opak vrozeného, sociální učení- rozvoj sociální inteligence, přijímání hodnot
3) PRÁCE- vytváření hodnot, aktivní proces, který se podílí na vývoji jedince

Výchova : exogenní - záměrná(učitel)
-nezáměrná(soc. prostředí)
endogenní -záměrná(sebevýchova, seberegulace)
- nezáměrná(bezděčné sebeutváření)

JEDNOSTRANNÉ KONCEPCE A MODELY VÝCHOVY
1) pedocentrický model: bezcílná výchova
2) voluntaristický model: absolutizace cíle výchovy (maximální utopické požadavky)
3) technocentrický model: orientace na výchovné prostředky
4) funkcionální model: absolutizace podmínek výchovy (vnější, vnitřní)

SOCIALIZACE:
je integrace jedince do společnosti: jedinec hledá své místo ve společnosti, přizpůsobuje se, přijímá hodnoty a chování dané skupiny- hraní sociálních rolí

Globální výchova:
Východiska:
Společenská: globální problémy lidstva
Pedagogická: příklon k humanistickým koncepcím, sebevýchově
Filosofická : neustále přibližování se ideálu- celistvosti-systémové pojetí světa, vzájemná propojenost, dynamika vývoje"

Práce je psaná převážně v odrážkách a obsahuje 1 tabulku. Čistý text je cca 53 stran. Průměrný rozsah každé otázky je 6 stran.