"1. Úvod:

Pojem feminismus se vztahuje k různým teoriím a hnutím, jež kritizují vše, co se týká špatného vlivu mužů a ženské podřízenosti a co se váže k odstranění nespravedlnosti související s pohlavím. Feminismus není prostě souhrn otázek týkajících se žen, ani synonymum pro stoupence ženského hnutí. Spíše je perspektivou přeměny vztahující se k veškerým otázkám , jež se mohou týkat žen i mužů, když se díváme specificky na to, jak něco nepříznivě ovlivňuje ženy, a když se dovoláváme sociálního postavení tohoto pohlaví. Činnost, kterou toto hnutí vyvíjí, se liší podle okolností,času a místa. Já bych v této práci ráda popsala feminismus ideově jako doktrínu a jeho působení v podmínkách ČR. Vlastní pojmenování feminismus není v současné době úplně správné. Spíše bychom měli hovořit o feminismech v množném čísle, protože je to velmi diverzifikovaný směr. Ale jako společný znak všech jednotlivých „feminismů“ je přesvědčení o nižším postavení žen ve společnosti oproti mužům. Jednotlivé proudy a větve feminismu se liší právě ve svých představách, jak tyto nerovnosti odstranit. Já se ve své práci budu věnovat idejemi feminismu, čtyřem jeho hlavním typům. Pokusím se nastínit situaci feministických hnutí v české společnosti, což bude spíše stručné, protože v českých podmínkách zatím stále tyto myšlenky nejsou na pořadu dne.

2. První, druhá a třetí vlna feminismu

Když se dnes u nás použije výraz feminismus, řada lidí si do tohoto pojmu promítne představu spojenou s jeho starší histo¬rickou formou, která je v odborné periodizaci označována jako tzv. „první vlna". Nelze se tomu divit: zatímco první vlna světové¬ho feminismu byla poměrně samozřejmou součástí českého ži¬vota v předkomunistické době, vývoj tzv. druhé vlny nás zcela minul, neboť začal a nejmohutněji se rozvinul v době, kdy u nás vládl komunistický režim. Ten tomuto myšlenkovému proudu zabránil vstoupit do českého prostředí. Na rozdíl od první vlny ta druhá přinesla zcela nová témata a teoretické přístupy, s nimiž se zatím i odborná veřejnost stále ještě sezna¬muje velmi pomalu a laická skoro vůbec ne.

První vlna feminismu
Podle obecně přijímané periodizace feminismu probí¬hala jeho první vlna od poslední třetiny 18. století přibližně do roku 1930. Představitelky této vlny feminismu volaly po přiznání základních práv, které moderní společnost deklarativně přisuzovala „všem lidem", ve skutečnosti však jen části mužů a vůbec žádné ženě. Jednalo se o nejzákladnější ob¬čanská a politická práva. V Anglii v 19. století získaly ženy, které bojovaly za své volební právo, pojmenování sufražetky (z anglického suffrage - volební právo).
Moderní měšťanská společnost, zakotvená na počátku 19. sto¬letí novými občanskými zákoníky, přinesla rovnoprávnost mezi stavy. Budoucnost člověka ale byla do značné míry opět předurčená rodem, totiž tím, že se člověk narodil buď jako žena, nebo jako muž. Zatímco muž byl chápán jako autonomní osobnost uvažující vlastním rozumem, svobodně se rozhodující a nikomu se nepodřizující, pro ženu byl zvolen úplně obrácený model -její místo je v domácnosti, musí se podřizovat svému okolí a pro svou roli se vzdát seberealizace. Muž je tedy občan s občanskými právy, žena neobčanka bez ob¬čanských práv. Stoupala důležitost peněz, které začaly určovat úspěšnost a důležitost člověka. Žena, i když v ekonomicky slabších rodinách v domácnos¬ti těžce pracuje, se stává závislou na pracujícím muži, který je odměňován platem a získává společenský kredit. Ženy jsou degradovány na součást image muže. Mezi mužskou a ženskou rolí se vytvá¬ří ostrá polarizace."