1.	Krátce o Ústavě a její sedmé knize

2.	Podobenství o úsečce

3.	Podobenství o jeskyni

3.1.	Jeskyně a její vězni

3.2.	Výstup z jeskyně a návrat

4.	Vláda filosofů v Sókratově obci

4.1.	Nárok vzdělaných na vládu

4.2.	Obory vzdělávání filosofů

4.3.	Vlastnosti budoucího filosofů

4.4.	Postup výběru vládnoucích filosofů

5.	Vlastní zhodnocení některých Platónových myšlenek

"Vězni tedy to, co vidí (stíny), pokládají za skutečnost a pokládají je za pravdivé, dokonce mezi sebou soutěží, kdo vidí stíny nejbystřeji. Sokrates potom předpokládá, že pokud by se nějaký vězeň osvobodil (obraz duše, která začne poznávat), nejdříve by ho bolely oči ze všeho toho světla a poté by teprve viděl předměty skutečnější než stíny – stále by se ovšem domníval, že stíny jsou pravdivější. Po vyvlečení tohoto člověka z jeskyně by samozřejmě také nejdřív nic neviděl. Když by přivyknul, nejdříve by se díval na stíny, potom na předměty zrcadlící se na vodní hladině (předpoklady, např. trojúhelník), poté na noční oblohu (hvězdy představují jednotlivé ideje) a až úplně naposled na slunce (to představuje ideu dobra).
„A pak již by si o něm učinil úsudek, že ono jest, co způsobuje roční počasí a oběh roků a všechno spravuje ve viditelném světě, a že jest nějak původcem i všeho toho, co viděli tam dole“.
Kdyby se takový člověk vrátil zpět do jeskyně, opět by si musel zvyknout na tmu – ostatní by se mu vysmívali, že je na tom špatně, a kdyby jim chtěl říct, co je venku, neposlouchali by ho.
„… prostor jevící se zraku jest jako ten žalářní příbytek a světlo ohně v něm hořícího je síla slunce“
Výstup z jeskyně symbolizuje vzestup duše do pomyslné sféry. Když někdo zhlédne samotnou ideu dobra (symbolizovaná sluncem), musí uznat, že ona je původcem všeho dobrého – ten, kdo chce rozumně jednat, musí ji spatřit.
Sokrates pokračuje, že člověk, který nahlédl nejvyšší ideji, se jeví ostatním směšný. Dále říká, že vzdělání není vkládáno do duše, nýbrž duše sama musí chtít a sama poznává – výchova má sloužit pouze k tomu, aby se učila poznávat správně. Rozumové vlastnosti, ctnosti záleží na výchově – jestli se stanou dobrými nebo špatnými. Duše je v podstatě kažena tím, že se soustředíme na tělesné požitky – pak se hůře soustředíme na poznávání toho, co je pravdivé. Z toho Sokrates vychází a tvrdí, že obci by měli vládnout pouze nejvíce vzdělaní lidé, protože lidé nevzdělaní nemůžou obci vládnout dokonale. Na Glaukónovu otázku, co bude nutit tyto vzdělané lidi, filosofy, vládnout, Sokrates odpovídá následovně: pokud to nebudou „samorosti“, ale vychová je obec, potom budou cítit zavázanost. Tím, že budou mít tu nejmenší chuť k vládnutí, tím bude obec spravována dobře a svorně (budou to cítit jako povinnost).
„… vždyť spravedlivý úkol dáme jim, mužům spravedlivým. Jistě pak každý z nich bude přistupovati k vládě jako k nezbytnosti…“
Poté Sokrates řeší otázku vzdělání filosofů a spolu s Glaukónem hledají nauky, kterým by se měli filosofové učit. Nejdříve by se měli učit gymnastice a hudbě, protože tyto nauky rozvíjí vlastnosti a dovednosti potřebné ke správnému strážení obce. Dále je potřeba znát aritmetiku, protože ta prostupuje všemi uměními a naukami a vyzývá i náš rozum, pokud se budeme snažit pochopit přirozenost čísel a ne jen počítat na prstech. Aritmetika je potřebná jak pro filosofy, tak pro strážce, protože se týká správného vládnutí i vojenské taktiky.
„… silně táhne duši kamsi vzhůru a nutí ji rozprávěti o číslech samých, nikterak se nespokojujíc, kdyby někdo v rozpravě podával duši čísla s těly viditelnými nebo hmatatelnými.“"

Součástí práce je drobná ilustrace podobenství o jeskyni.