1.

Úvod

2.	Hledání cesty do Asie

3.	Jacques Cartier, Robervalle a první pokusy o založení francouzské osady

4.	Rozvoj obchodu s žádanými bobry

5.	Samuel de Champlain a první úspěchy kolonizátorů

6.

Závěr

"Hledání cesty do Asie

Na konci 15.století zaujímali dominantní postavení v zámořských cestách a objevech Španělé a Portugalci. Avšak nejenom tyto národy lačnily po bohatství dováženém z kolonií a po nových územích. Copak by Anglie a Francie mohly zůstat v tomto směru pozadu? Ani náhodou!
Hlavním trendem v této době bylo najít cestu do Asie přes moře. Po souši byla cesta krkolomná, cestovatel musel překonávat řadu překážek nejenom přírodních, ale také konflikty s obyvateli zemí, jimiž procházel. Proto se budovaly mohutné lodě a stavěly velké přístavy, nezbytné pro uskutečnění objevitelských plaveb. Když se Kryštof Kolumbus vrátil z úspěšné plavby, nastal "boom" v získáváních nových území, a jak uvádí Rovná,Jindra, došlo také k rozdělení sfér vlivu. Španělsko s Portugalskem si rozdělili smlouvou z Tordesillasu roku 1494 nově objevená území. Touto skutečností se Tiškov,Košelev příliš nezaobírá, a naopak rozsáhleji líčí putování Giovanniho Cabota, známého jako John Cabot. Původem z Janova, tento dobrodruh získá povolení k plavbě od anglického krále Jindřicha VII. Anglie, toho času částečně izolovaná, tuto příležistos uvítá. Objevitelské plavby jí umožní oživit průmysl a námořní obchod. John Cabot vyplouvá roku 1497 s nevelkou lodí Matthiew spolu s dalšími 17 muži. Za neuvěřitelných 11týdnů byl zpátky s výbornou zprávou pro krále - získal pro něj novou zem, pojmenovanou Newfoundland,kde vztyčil britskou vlajku. Ačkoliv ji považoval za severovýchodní pobřeží Číny, jednalo se o Severní Ameriku. Nadšený z úspěchu ihned Cabot podniknul další výpravu, která ovšem skončila fiaskem. Z pěti lodí se vrátila pouze jedna a po Cabotovi se slehla zem.
Tyto cesty však neměly za cíl kolonizaci nově objevené země, ale hledání cesty do Indie a Číny za účelem obchodu. Koloniální snahy se rýsují až později, a jsou spjaty s jménem francouzského námořníka Jacquese Cartiera.
Před tímto dobrodruhem cestu do neznáma provedl Florenťan Giovanni Verrazzanova s francouzskou expedicí v roce 1524, který objevenou zemi pojmenoval Nová Francie, a předurčil tak budoucí francouzskou kolonii.
Jacques Cartier, Robervalle a první pokusy o založení francouzské osady

Francouzská výprava v čele s Cartierem dostala požehnání od krále Františka I. a v roce 1533 se připravují na expedici do neznáme země. Stále mají v plánu hledat cestu do Indie, následující události jejich původní záměr však změní. Tuto pasáž Rovná,Jindra popisují stručně, zatímco Tiškov,Košelev a Wikipedie podrobně popisují celou cestu. Tiškov,Košelev uvádějí datum odjezdu Cartiera 20.dubna 1534, z přístavu Saint Malo v severozápadní Francii. Posádka čítala 60 nebo 61 mužů, vypluli na dvou lodích a za 20 dní dorazili k břehům Newfoundlandu a mysu Bonavista. Postupně obepluli záliv sv.Vavřince, ostrov prince Eduarda a poloostorc Gaspé, kde se poprvé setkali s domorodci. Ti uvítali Cartierovu výpravu přátelsky, což se nedá říci o postoji francouzů k Indiánům. Cartier zajal dva syny náčelníka kmene Irokézů Donnacony, Taignoagy a Domagaya. Odvezl je s sebou do Francie, aby je naučil francouzsky a oni mu dělali průvodce. V této části se zdroje od sebe liší v kmenech Indiánů. Wikipedie uvádí, že Donnacona byl náčelník Irokézů, Tiškov,Košelev, že kmene Huronů. Rovná,Jindra se shodují s Wikipedií a navíc zmiňují obchodování Cartiera s Mikmaky. "

Práce obsahuje portrét a mapu.