1.	Hannah Arendtová o autoritě

2.	Vztah učitelů a žáků k autoritě

3.	Institucionální autorita učitele

4.	Informační autorita učitele

4.1.	Mediální zdroje informací

5.	Projekt výzkumu

5.1.	Téma, problém, hypotézy

5.2.	Výzkumné metody

5.3.	Vyhodnocení, analýza, interpretace

5.3.1.

Výsledky výběrového souboru

5.3.2.

Vybrané hodnoty výsledků

"Projekt výzkumu:

Téma: Pojímání autority jako zdroje informací

Problém: Je pro žáky autorita (školy, rodičů) zároveň autoritou coby zdroj důležitých informací?

Hypotézy:
Pojmy týkající se nějakým způsobem informací a autority jsou ve vědomí žáků v určitých zákonitých vztazích projevujících se především v jejich vzájemné blízkosti či vzdálenosti. Vzhledem k formulaci problému a předběžným informacím předpokládáme, že:
1) Koeficient vzdálenosti v sémantickém prostoru je nízký u pojmů:
"autorita" - "učitel"
"autorita" _ "rodiče"
"informace" _ "rodiče"
"informace" - "televize"
"informace" - "kamarádi"
2) Koeficient vzdálenosti v sémantickém prostoru je vysoký u pojmů:
"informace" - "škola"
"autorita" - "kamarádi"
"autorita" - "televize"
"informace" - "autorita"

Výzkumné metody:
Za hlavní výzkumnou metodu sběru dat jsme zvolili sémantický diferenciál. K jeho použití nás vedly výsledky předcházející, dotazníkovou metodou provedené, výzkumné sondy.
Dotazník je základní metoda sbírání informací, jehož základními výhodami je malá časová náročnost při samotné realizaci a možná ochrana soukromí respondentů a tím i větší upřímnost výpovědí. Nevýhodou je, že šíře informací je předem omezena zvoleným schématem.
Tématem našeho dotazníku byly preference žáků ve výběru informačních zdrojů vzhledem k subjektivně vnímané důleži¬tosti informací. Tabulka č.1 srovnává výsledky dvou různě formulovanývh otázek, týkajících se téhož tématu. V první otázce měli žáci vybrat jednu ze sedmi položek podle toho, z kterého informačního zdroje získávají nejdůležitější informace. Druhá otázka, zařazená v jiné části dotazníku, byla vlastně precizovanou verzí otázky první: "Informace z těchto zdrojů pro mě mají význam:" Pro každý zdroj byla uvedena sedmibodová hodnoticí škála. 7 znamená nejdůležitěj¬ší informace, 1 nejméně důležité. Procenta vyjadřují poměrné zastoupení jednotlivých odpovědí.

(tabulka)

Mezi oběma vzniklými pořadími informačních zdrojů podle důležitosti je tak výrazný kvantitativní rozdíl, že ho lze jen těžko odůvodnit chybou v měření a jeden z výsledků zanedbat. Proto jsme přistoupili k užití jiné techniky a pozměnili jsme také zaměření výzkumu.
Jako nejvhodnější techniku sběru dat jsme zvolili sémantický diferenciál, neboť dává možnost mapovat bezpro¬středně žákovu koncepci vybraných pojmů a jejich vztahů, a to bez přímých explicitních dotazů, které by mohly způso¬bit nežádoucí zkreslení.
Sémantický diferenciál sestává ze série škál, do kterých je zařazován každý vybraný pojem. Každá škála je bipolárním párem adjektiv relevantních k tématu výzkumu a k jednotlivým pojmům. Obvykle bývá sedmibodová. Každý pojem je respondentovi předkládán zvlášť, na zvláštním archu se stejným souborem škál. Instrukce může být vzhledem ke zkoumanému problému různě modifikovaná, obvykle jsou subjek¬ty vyzvány, aby hodnotili pojmy tak jak je sami vidí.
Vzhledem k formulaci tématu, problému a hypotéz jsme vybrali pro hodnocení pojmy: "UČITEL", "RODIČE", "KAMARÁDI", "TELEVIZE", "INFORMACE", "AUTORITA".
Sémantický diferenciál umožňuje popsat vztahy pojmů nelineárním modelováním v tzv. sémantickém prostoru. Dimenze tohoto prostoru jsou určeny zvolenými škálami. V našem případě je to sedmnáct škál, takže budeme pojmy zařazovat do sedmnácti-dimenzionálního prostoru."

Zpracováno jako seminární práce k Teorii výchovy.
V práci se objevuje řada pravopisných chyb a překlepů. Práce obsahuje drobnou tabulku.
Teoretická část textu není výrazně členěna.