1.	Vývoj politického systému

2.	Vývoj stranického systému

3.	Utváření stranické soustavy

4.	Irská varianta systému převládající strany

5.	Stranický systém po roce 1989

6.	Závěr: Fianna Fáil, Fine Gael a „irská výjimečnost“

"Irský stranický systém po roce 1989
Od roku 1989 byly v rámci irského stranického pluralismu - nyní zahrnujícího nejméně čtyři relevantní strany (kromě FF a FG rovněž LP a PD) - vyzkou¬šeny tři koaliční formule: kromě koalice Fianna Fáil-Pokrokoví demokraté rovněž Fianna Fáil-Irská labouristická strana a levicově-středová „duhová koalice" Fine Gael-Labouristická strana-Demokratická levice. Byly to koaliční modely svědčící o typové proměně stranického systému směrem od systému predominantní strany k umírněnému multipartismu.
V roce 1992 byl nejpozoruhodnějším aspektem výrazný úspěch labouristů, již získali 33 křesel a 19,5 % prvních preferencí. Fianna Fáil obdržela 68 mandátů, Fine Gael 44, Pokrokoví demokraté deset, Demokratická levice (strana vzniklá odštěpením od Dělnické strany) čtyři křesla, jeden mandát získala Sírana zelených, pět křesel ostatní kandidáti.
Byla utvořena koaliční vláda Fianna Fáil a Labouristické strany, jež se ovšem rozpadla již v roce 1994. Byla nahrazena „duhovou koalicí" labouristů s Fine Gael a Demokratickou levicí
Ve volbách v červnu 1997 labouristé obdrželi pouze 17 poslaneckých mandátů a 10,4% prvních preferencí. Fianna Fáil získala 76 a Fine Gael 55 mandátů, čtyři křesla uhájila Demokratická levice. Menšinovou koaliční vládu ustavila - s podporou nezávislých poslanců - Fianna Fáil s Pokrokovými
demokraty.

Závěr: Fianna Fáil, Fine Gael a „irská výjimečnost“
Výjimečnost irského stranicko-politického uspořádání spočívá především v tom, že ústřed¬ním prvkem soutěže byl a doposud je (byť nikoli ve stejné míře jako kdysi) dualismus Fianna Fáil a Fine Gael, navazující na dualismus „protismluvního" a „prosmluvního" křídla Sinn Féin z počátku dvacátých let minulého století. Jde o dualismus geneticky příbuzných stran, pocházejících ze specifické na¬cionalistické rodiny „stran občanské války" (Civil War parlies), mezi nimiž neexistují žádné výrazné rozdíly, co se týče umístění na pravolevé škále.
Lze hovořit o soupeření dvou pravostředově umístěných stran nacionalistické provenience, jejichž hlavní odliš¬nost spočívala v tom, že jedna z nich byla „radikálně" nacionalistická a druhá „umírněně" nacionalistická.
Lze dodat, že Fianna Fáil se trvale předsta¬vovala ne jako politická strana „jako každá jiná", nýbrž jako národní hnutí s „demokratickým republikánským" étosem, tedy jako strana-hnutí s větši¬novým posláním par excellence. Takový model ideově-politické legitimace byl pochopitelně v souladu s rolí převládající strany. Prvky nacionalismu zaujímaly přitom v platformě Fianna Fáil vždy výsadní postavení.
Fine Gael neměla tak vyhraněnou totožnost jako Fianna Fáil. To mělo různé důvody. Fine Gael, nacházející se v roli opoziční strany, se již nemohla profilovat jako umírněně nacionalistická „strana pořádku", jak to předtím učinila Cumann na nGaedheal. Svou úlohu sehrála také zřejmá heterogennost komponentů, jež FG utvořily - zdá se, že je nejvíce spojoval především společný antagonismus vůči Fianna Fáil.
Po¬dobně jako snadné rozpouštění Poslanecké sněmovny a vypisování předčas¬ných voleb v irském kontextu významně přispělo k ustavení mechanismu převládající strany, relativně časté používání instituce referenda umožnilo tradičním stranám „odklonit" potenciálně politicky explozivní témata mimo sféru stranického systému, což s sebou mimo jiné přinášelo zřetelné snížení tlaku směřujícího k radikální programové inovaci či ideově-politické transfor¬maci tradičních politických stran."

Výpisek z knihy: Hloušek, Vít - Chytilek, Roman - Kopeček, Lubomír - Strmiska, Maxmilián: Politické strany moderní Evropy. Portál, Praha 2005.
Klíčové pojmy jsou v textu zvýrazněny tučně.