"4) Volební systém:

Ve stejném termínu a v celé zemi jednotným volebním systémem probíhají volby do Knesetu a volba premiéra. Den voleb je dnem volna. „Volební období je čtyřleté. Termínem konání voleb je podle Základního zákona třetí úterý měsíce Chešvanu v roce, ve kterém končí volební období předchozího Knessetu. Jde o stanovení na základě židovského lunárně solárního kalendáře, což většinou odpovídá našemu říjnu. V případě, že Knesset rozhodne o svém rozpuštění, musí tak učinit zákonem, ve kterém zároveň uvede datum předčasných voleb“ ( Rydvan, 2002: 70 ).
Volby probíhají na principu všeobecnosti voleb, čímž míníme jak aktivní účast každého, kdo dosáhl 18 let, tak pasivní účast každého, kdo dosáhl 21 let. Pasivním volebním právem ale nedisponují: prezident, dva hlavní rabíni, soudci v úřadu, státní kontrolor, náčelník generálního štábu izraelské armády, rabíni, apod. Od roku 1988 mohou volit i lidé hospitalizováni v nemocnicích, kriminalizováni ve vězeních apod. Dalším principem je princip národních voleb, který v praxi znamená to, „že existence volebních okrsků nemá na počítání výsledků voleb žádný vliv a celý stát je považován za jeden volební obvod. Izraelský volební systém se tak v tomto ohledu velmi přibližuje čistému proporčnímu systému“ (Rydvan, 2002: 71 ). Dalším je princip přímých voleb, který spočívá v nezastupitelnosti. Volič si vybere jednu z kandidátek, nemůže však kandidátům dávat preferenční hlasy. Můžeme mluvit rovněž o principu rovných voleb, čímž rozumíme to, hlas každého voliče má shodnou váhu a důležitost. Posledním principem je princip proporcionality, který má hlavně uchovat maximální samostatnost politických stran. To však přináší i svoje negativa: politickou roztříštěnost a z toho vyplývající problémy se stabilitou vládní většiny, vnitřní štěpení stran přímo v Knesetu nebo odchody jednotlivých poslanců a v neposlední řadě zastoupení extrémních politických i náboženských názorů.
Pro rozdělení mandátů se používá tzv. Bader-Oferova formule ( v podstatě se jedná o modifikovanou Hagenbach-Bischoffovu metodu).

5) Soudní moc:

Nezávislost soudní moci je dána 8. Základním zákonem z roku 1984. Soudci jsou jmenováni prezidentem na základě doporučení komise, složené ze členů Nejvyššího soudu a dalších veřejných činitelů. Jejich jmenování je neodvolatelné a mandát trvá do věku 70 let.
V Izraeli jsou běžné soudy děleny do tří instancí: smírčí soudy, oblastní soudy a Nejvyšší soud. Smírčí soudy se zabývají lehkými až středně těžkými trestnými činy a občansko-právními spory do hodnoty 1 mil. šekelů požadované náhrady. Oblastní soudy mají v kompetenci závažnější trestné činy a občansko-právní spory přesahující požadovanou náhradu 1 mil. šekelů. Nejvyšší soud řeší odvolání proti rozhodnutí oblastních soudů a jeho rozhodnutí je konečné. Mimo těchto uvedených běžných soudů jsou v Izraeli ještě soudy speciální, které se zabývají specifickými případy. Do této kategorie patří soudy vojenské, zaměstnanecké, dopravní, soudy mladistvích, soudy místních samospráv a soudy náboženské.
Náboženské soudy fungují při čtyřech hlavních náboženstvích: židovském, muslimském, křesťanském a drůzském."

Práce obsahuje tabulky. Čistý text je cca 5 stran.