"Politické strany
V současné době bohužel nemáme jednu univerzální platnou definici politické strany. Giovanni Sartori přichází s tzv. minimální definicí politické strany, podle níž je hlavním definičním kritériem politické strany skutečnost, že se jedná o politickou skupinu, která se účastní voleb a je schopna těchto voleb využít k tomu, aby umístila své kandidáty do veřejných úřadů . Nevýhodou této definice je její přílišná obecnost a také fakt, že nezmiňuje všechny následující základní podmínky:
1) má to být trvalá organizace, tj. organizace, která přežije své současné vůdce,
2) podmínka dobře zařízené místní organizace, udržující pravidelné celostátní kontakty,
3) snaha a schopnost získat a posléze vykonávat moc,
4) zisk podpory lidu ve volbách či jiným způsobem,
proto pro definování moderní strany nachází své užití následující definice:
Politickou stranu můžeme vymezit jako „trvalou organizaci, uspořádanou od celostátní až k místní úrovni, která se ve jménu určitého ideologického programu (projektu) snaží sama nebo v rámci koalice dobýt a vykonávat moc, a za tím účelem vyhledává lidovou podporu.“
Vznik politických stran
Moderní politické strany se utvářejí až od počátku 19. století a jejich vznik je úzce spojen s nástupem kapitalismu. Podle již citovaného Nováka můžeme rozlišit 4 základní přístupy ke vzniku politických stran:
1. institucionalistický přístup, který je spojován s rozšiřováním volebního práva a rozvojem parlamentních struktur. M. Duverger zde rozlišuje dva hlavní původy stran, a to zaprvé volební a parlamentní původ, kdy se sbližují poslanci v parlamentu, ať již za účelem dosažení stejných cílů či vyznávání obdobných idejí a zadruhé mimovolební a mimoparlamentní původ, kdy se strana stane z již existujících institutů za účelem prosazení konkrétního požadavku.
Do této skupiny patří i ilegální skupiny, které se po skončení jejich zákazu mění v legitimní politickou stranu."

Práce obsahuje tabulku. Čistý text je cca 3,5 strany.