1.	Od kontraktového Sejmu (1989) k silně proporčním volbám v roce 1991

2.	Situace v letech 1991 – 1993

3.	Volební inženýrství a jeho dopad v letech 1993 – 2001

4.	Účelová volební reforma z roku 2001 a její důsledky

5.	Období po roce 2001

6.	Přílohy (tabulky)

6.1.	Volební výsledky ve volbách do Sejmu v roce 1991 s indexy deformace

6.2.	Volební výsledky ve volbách do Sejmu v roce 1993 s indexy deformace

6.3.	Volební výsledky ve volbách do Sejmu v roce 1997 s indexy deformace

6.4.	Volební výsledky ve volbách do Sejmu v roce 2001 s indexy deformace

6.5.	Volební výsledky ve volbách do Sejmu v roce 2005 s indexy deformace

6.6.	Index fragmentace a indexů efektivního počtu stran mezi lety 1991 až 2005

"3. Situace v letech 1991 – 1993

Jedním z hlavních politických témat se stala otázka volebního zákonodárství, které by zcela vyhovovalo demokratickému státnímu zřízení. S ohledem na komunistickou zkušenost a desintegraci Solidarity na mnoho malých polických formací se prvořadým cílem jevilo vytvoření takového volebního systému, který by podpořil zformování stranického systému, ve kterém by našlo zastoupení co největší spektrum názorových proudů. Vědomě tedy došlo k přijetí silně proporčního listinného poměrného volebního systému. Poměrný volební systém mohu charakterizovat jako systém, ve kterém se na úrovni volebního obvodu dělí mandáty (přibližně) v souladu s poměrem hlasů mezi jednotlivými stranami. Vyznačoval se těmito atributy:
• Z celkového počtu 460 mandátů bylo 391 mandátů alokováno v rámci 37 relativně velkých volebních obvodů (velikost od 7 do 17 mandátů, v průměru 10,3). Zbylých 69 poslanců voleno v jednom celostátním volebním obvodu.
• Na úrovni vícemandátových obvodů se užívala vysoce proporční Hare-Niemeyerova kvóta, která určovala volební podíl dané formace prostřednictvím násobení počtu mandátů připadajících na příslušný obvod počtem hlasů získaných konkrétní stranou a následně dělení tohoto násobku celkovým počtem hlasů, které byly odevzdány v daném obvodu. Pro celostátní volební obvod určili zákonodárci modifikovaný Sainte-Lague dělitel, který narozdíl od klasického Sainte-Lague dělitele, kdy volební zisky jednotlivých formací jsou děleny řadou lichých čísel (1, 3, 7, 9…), užívá jako prvního dělitele 1,4. Mandáty se postupně přidělovaly stranám s nejvyšším průměrem po toto dělení.
• Na úrovni vícemandátových obvodů se neuplatňovala klauzule, zatímco podíl na 69 celorepublikových mandátech získaly strany, které celkově obdržely minimálně 5 % všech odevzdaných hlasů nebo získaly mandát alespoň v pěti vícemandátových obvodech.
• Mírné podmínky registrace kandidátní listiny – předložení minimálně pěti tisíc podpisů voličů. Pokud kandidátku podpořilo svými podpisy v jednom volebním obvodě minimálně 50 tisíc voličů nebo pokud volební výbor (v Polsku formálně nekandidují politické strany či aliance stran, ale tito aktéři musí nejprve utvořit volební výbory) zaregistroval své kandidátky nejméně v pěti volebních obvodech, potom byl od dalšího shromažďování osvobozen a jeho listiny v ostatních obvodech zaregistrovány automaticky.
• Existence vázaných kandidátních listin s možností vyznačení jednoho preferenčního hlasu."

Obsahuje tabulky. Jde o seminární práci na Fakultě sociálních studií MU v Brně.