1.

Úvod

2.	Poměrné volební systémy všeobecně

2.1.	Co to znamená? Kdy a kde se používá?

2.2.	Výhody a nevýhody

2.3.	Dělení poměrných volebních systémů podle metod přepočtu hlasů

3.	Druhy poměrných volebních systémů

3.1.	Listinné poměrné volební systémy

3.2.	Personalizované poměrné systémy

3.3.	Systém jednoho přenosného hlasu

4.

Závěr

"2. Poměrné volební systémy všeobecně

2.1 Co to znamená? Kdy a kde se používá?

Poměrný volební systém je někdy nazývám taky jako proporční volební sytém.
Těchto systémů existuje velké množství a mohou se dělit podle více klíčů.Jeden z nejčastějších je, že se rozděluje podle toho jestli je celé území jeden jediný volební obvod, to je tak zvaná národní kandidátka, nebo existuje verze kde je území rozděleno na několik vícemandátových obvodů a kandidátní listiny se v jednotlivých obvodech liší, to je tzv. regionální kandidátka. Nebo existuje ještě jedna varianta a to taková, že se kombinují obě předešlé varianty.
Pro poměrný volební systém je charakteristické , že se snaží vystihnout co nejvěrněji celou škálu politického spektra s ohledem na přízeň voličů.Jednodušeji se dá tedy říct, že jsou využity a podílejí se na výsledku všechny hlasy a to až do posledního.Nejčastěji se při tomto systému používají stranické kandidátky.
Tento systém je jeden z nejspravedlivějších vůči rozdělení hlasů voličů, kdy procento odevzdaných hlasů odpovídá procentu reprezentantů.
Obvyklou podmínkou pro vstup do parlamentu bývá to, že se musí splnit určená procentuální hodnota, ale existují i výjimky a zde není ničím neobvyklým, že v například v parlamentu může být zastoupeno i více než deset politických stran.
Čím je větší počet volebních obvodů, tím menší počet křesel připadá na každý obvod a tím méně stran může být taky zvoleno.
„Ve skutečných, úplných proporčních systémech se zástupci zvolených stran podílejí na vládě nebo jiných politických institucích právě v poměru hlasů dosažených ve volbách. Není tedy nutné tvořit koalice, jak je zvykem v neúplných poměrných systémech vyžadující většinovou účast na vládě “.1

První zemí, které přijala systém poměrného zastoupení pro celostátní volby, byla Belgie, Finskem a Švédskem .

2.2 Výhody a nevýhody
Výhodou je to, že tento sytém ve finále přesně kopíruje vůli voličů, jak si přesně složení svých reprezentantů v zastupitelských orgánech představují.Dále je výhodou, že voliči volí jednotlivé strany a proto dochází k bojům o hlasy mezi stranami a ne mezi jednotlivými kandidáty."

Tato práce je kompilačního charakteru. Čerpá z nepřiznaných zdrojů: http://www.gis.zcu.cz/studium/dbg2/Materialy/html/ch11s03.html; http://www.stranyavolby.cz/cs/volebni-systemy/.
Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik.