1.

Úvod

2.	Mluvní orgány

2.1	Ústrojí dýchací

2.2	Ústrojí hlasové

3.	Vymezení termínu koktavost

3.1	Etiologie koktavosti

3.2	Diagnostika koktavosti

3.3	Terapie koktavosti

4.	Příklad z praxe

4.1	Rodinná anamnéza

4.2	Otázky k případu

4.3	Výsledek případu

5.

Závěr

" 3. Vymezení termínu koktavosti
Lechta (1990) – Jeho definice zní ,,Koktavost pokládáme za syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným (tonickým, klonickým) přerušováním plynulosti procesu mluvení.
Jiřina Klenková (2006) tvrdí, že lze předpokládat vzrůstající zájem odborníků o problematiku koktavosti, neboť statistické údaje prokazují vzrůstající tendenci výskytu tohoto syndromu. Ve starších pramenech je uváděn výskyt 0,5-1,5 % dětské populace, v současnosti činí 4-5 % dětské populace. V určitých věkových obdobích (období fyziologických těžkostí ve vývoji řeči – předškolní věk, období vstupu do školy, puberta) pozorujeme tendenci zvýšené frekvence výskytu oproti obdobím ostatním. Podle Lechty (1995) asi 7% případů začíná balbuties ve věku 3 – 5 let, 20 % v začátku školní docházky, a jen v 10 % později. Z hlediska pohlaví se vyskytuje častěji u mužů.

3.1. Etiologie koktavosti
Peutelschmiedová (1994) rozděluje názory na vznik koktavosti do okruhů podle aktuálnosti názorů a uvádí názory již překonané ( např. koktavost vzniká v důsledku anomálie jazyka a jeho uložení, příčinou vzniku je porucha vztahu matka – dítě a s tím tvrzení ,,on z toho vyroste‘‘ – nedá se z ní vyrůst je možné pouze naučit se s ní žít). K názorům přetrvávajícím podle ní patří, např. koktavost vzniká v důsledku psychotraumatu, příčinou je nejčastěji šok, úlek.
K aktuálním názorům se řadí vznik koktavosti v důsledku dědičnosti 40-60 % ( je dnes dostatečně prokázán, avšak přesně nevíme, zda se dědí dispozice či genetická výbava), vznik koktavosti spojený s poškozením centrální nervové soustavy.
Do této oblasti můžeme zahrnout neurologické faktory, poškození mozku v průběhu těhotenství a porodu. Biochemické faktory, fyzikální změny ve fonačním ústrojí poruchy vztahů mezi hemisférami
(výskyt určité hyperaktivity v pravé hemisféře u osob s balbuties).
Důležitou roli hrává vliv negativního sociálního prostředí ve smyslu dlouhotrvající neurotičce v domácím nebo školním prostředí. Stále častěji jsou uváděny orgánové příčiny – postupně přibývají teorie lokalizující příčinu koktavosti do korových, resp. Podkorových oblastí, u dětí s těžkou perinatální encefalopatií se za příčinu koktavosti považuje poškození na extrapyramidové a mezimozkové úrovni. Příčinám koktavosti se někdy řadí poruchy metabolismu, vegetativní labilita, vrozená řečová slabost. Většina moderních autorů předpokládá vzájemné prolínání jednotlivých příčin koktavosti (Klenková2009).
Nejčastější potíže při artikulaci způsobuje balbutikům výslovnost okluzivních hlásek, při nichž musí překonávat a prorážet závěr.

Dysprózódie – se u koktavosti projevuje narušením prozodických faktorů řeči (melodie, tempo, přízvuk ..) Řeč může být monotónní, tempo řeči na základě spazmat na mluvidlech zrychlené nebo kolísavé. Nevyrovnané tempo řeči se může také někdy vyskytovat při vystupňovaných neurotických příznacích.
Embrofrázie – jedná se o tzv. slovní vmetky, vsuvky v podobě hlásek, slabik nebo slov (jo, no, žeáno, hmm), kterýmisi balbutici pomáhají při překonání spazmatu. Embrolofrázie se častěji projevují u dospělých balbutiků než u dětí."