1.	Přepis záznamu rozhovoru

2.	Interpretace rozhovoru

2.1.	Posttraumatický stresový syndrom (PTSD)

2.1.1.

Charakteristika

2.1.2.

Kritéria pro odlišení od jiných neurotických poruch

2.1.3.

Diferenciální diagnóza

2.1.4.

Psychoterapeutické postupy

3.

Závěr

"Z rozhovoru s pacientkou vyplývá, že v jejím případě jsou splněna prakticky všechna diferenciálně – diagnostická kritéria:
A – těžká stresující událost - znásilnění
B – neschopnost radovat se, prožívat pozitivní emoce
C – vyhýbání se okolnostem připomínajícím traumatický zážitek – v tomto případě vyhýbání se potenciálně nebezpečným místům, obavy z jízdy ve výtahu s více muži najednou
D – potíže s usínáním a udržením spánku, přehnané úlekové reakce s vegetativními projevy – pocit dušnosti v tramvaji, potřeba urychleně vystoupit

Pacientka v současné době tyto potíže relativně marginalizuje a terapii zahájila především pro svoji sexuální dysfunkci. Je otázkou, do jaké míry tato dysfunkce může souviset především s prožitým psychickým traumatem, které negativně ovlivňuje, jak bylo výše uvedeno, hypotalamo – hypofyzární systém nebo naopak, zda porucha tohoto systému a z ní plynoucí hormonální dysfunkce nemůže být považována za spouštěcí faktor (trigger) dysfunkce sexuální. Pro bližší analýzu bohužel v rozhovoru chybí z této oblasti údaje. Pacientka navíc užívá hormonální antikoncepci, která případné potíže tohoto druhu spolehlivě maskuje.

Vzhledem k tomu, že se jedná o poruchu kombinovanou, která postihuje její normální sexuální chování hned ve třech bodech (podle klasifikace Masterse a Johnsonové) 1 - ztrátu sexuální touhy – apetence, 2 - selhání genitální odpovědi, 3 – anorgasmii, nejsou, objektivně řečeno, vyhlídky na rychlé vyléčení příliš optimistické. Na druhé straně se jedná o sekundární poruchu sexuálních funkcí, takže šance jsou přece jen lepší než u poruch primárních.
Podle mého názoru jedna popsaná epizoda (vomitus při pokusu o orální sex) ukazuje na to, že podkladem celého problému je neurotická porucha. Primárně je proto samozřejmě nutné zaměřit se na terapii posttraumatické stresové poruchy a problematice terapie sexuální dysfunkce se věnovat souběžně či následně.
Jako nejvhodnější alternativa se jeví klasická sexuální terapie v modifikaci podle Kratochvíla v kombinaci s racionální terapií, případně hypnoterapií, autogenním tréninkem, tréninkem svalstva pánevního dna a autostimulačním tréninkem.
Farmakoterapie v tomto případě je značně obtížná, u potíží tohoto typu se osvědčily některé psychostimulanty a antidepresiva, malé dávky testosteronu, dříve populární, jsou dnes považovány za spíše obsolentní.

Popsaný případ těžké posttraumatické stresové poruchy bohužel není ojedinělý. V literatuře se uvádí, že až 25 % žen se někdy v životě setkalo s jednáním, které má znaky znásilnění. Ve většině případů se však jedná spíše o přinucení k pohlavnímu styku partnerem, známým, účastníkem večírku a podobně, než o znásilnění v klasickém slova smyslu. Možné dopady na psychiku postižených, především na jejich sexuální život (Kaplanová uvádí, že až 70 % sexuálních poruch žen má kořeny v traumatických zážitcích) vyžadují, aby této problematice byla věnována zvýšená pozornost."