1.1.	Pracovní právo

1.2.	Předmět a systém pracovního práva

1.3.	Zařazení pracovního práva v systému práva

2.	Prameny českého pracovního práva

2.1.	Pojem pramene práva

2.2.	Druhy pramenů pracovního práva

2.3.	Další zákony

2.3.1.

Kolektivní smlouvy

2.3.2.

Vnitropodnikové právní normy

2.3.3.

Technické normy

2.3.4.

Dobré mravy

2.3.5.

Smlouva o EU a směrnice EU

3.	Pracovní právo EU

3.1.	Instituce EU

3.2.	Prameny evropského komunitárního pracovního práva

4.	Základní zásady pracovního práva

4.1.	Pojem a význam

4.2.	Jednotlivé zásady pracovního práva

4.2.1.

Co není zákonem zakázáno, je dovoleno

4.2.2.

Zásady smluvní volnosti

4.2.3.

Zásady práva na práci a svobodnou volbu povolání

4.2.4.

Zásady souladu s dobrými mravy

4.2.5.

Zásady úplatností práce

4.2.6.

Zásada svobody sdružování se …

4.2.7.

Zásada bezpečné a hygienické práce

4.2.8.

Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace

4.3.	Rovnost a zákaz diskriminace

4.4.	Druhy diskriminace

5.	Funkce pracovního práva

6.	Neplatnost právních úkonů v pracovním právu

6.1.	Pojem neplatnosti – negotium nullum

6.2.	Druhy neplatnosti

6.3.	Právní úprava

7.	Pracovně právní vztahy (PPV)

7.1.	Pojem pracovně-právních vztahů

7.2.	Druhy a prvky pracovně-právních vztahů

7.2.1.

Z hlediska objektu

7.2.2.

Z hlediska subjektu

8.	Přechod práva a povinností z PPV

8.1.	Vznik, změna a zánik PPV

9.	Právní subjektivita zaměstnance

9.1.	Vznik právní subjektivity

9.2.	Omezení právní subjektivity

9.3.	Zánik právní subjektivity

10.	Právní subjektivita zaměstnavatele

10.1.

Právnické osoby

10.2.

Jednání jménem zaměstnavatele

11.	Právní subjektivita zaměstnavatele fyzické osoby

12.	Pracovní poměr a jeho rysy

12.1.

Pojem pracovního poměru

12.2.

Rysy pracovního poměru

13.	Pracovní smlouva

13.1.

Pojem, obsah, funkce

14.	Vedlejší ujednání pracovní smlouvy

15.	Základní povinnosti subjektů pracovního práva

15.1.

Povinnosti zaměstnavatele

15.2.

Povinnosti zaměstnance

16.	Změna pracovního poměru

17.	Způsoby zániku pracovního poměru

17.1.

Dohoda o rozvázání pracovního poměru

17.2.

Výpověď

17.3.

Okamžité zrušení pracovního poměru

17.4.

Hromadné propouštění

"§1 PŘEDMĚT A SYSTÉM PRACOVNÍHO PRÁVA

Pracovní právo tvoří soubor právních norem, regulujících individuální pracovní právo (tj. vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci), dále kolektivní pracovní právo (tj. právní vztahy mezi subjekty, které zastupují kolektivy zaměstnanců – odbory) a konečně třetí oblastí je právní úprava zaměstnanosti (tj. regulace vztahů, které vznikají při realizaci práva občana získávat prostředky pro své životní potřeby prací).
Účelem pracovního práva původně byla ochrana zaměstnance, i dnes je tato funkce PP jednou z nejvýznamnějších. Vedle této funkce je důležitá i funkce organizační. PP vytváří právní rámec a podmínky, za kterých se uskutečňuje pracovní proces, vymezuje míru práce, odměny za práci apod.

§2 ZAŘAZENÍ PRACOVNÍHO PRÁVA V SYSTÉMU PRÁVA

Pracovní právo je v ČR relativně nezávislé právní odvětví, přičemž relativitu lze shledávat zejm. ve vzájemném propojení řadou vazeb a vztahů s dalšími právními odvětvími.
Při zařazení pracovního práva do systému práva je pak třeba vycházet zejm. z toho, že:

a) Právní úprava zaměstnanosti je regulována administrativně-právními (veřejně-právními) metodami, tj. oblast zaměstnanosti má velmi blízko k právu správnímu, a to nejen z hlediska právní úpravy, ale i z hlediska subjektů, jejichž vztahy upravuje – na jedné straně stojí moc veřejná (MPSV, ÚP), na druhé straně soukromoprávní subjekty FO/PO , resp. občan/zaměstnavatel) –tj. charakter práva veřejného
b) Na druhé straně stojí individuální (z části i kolektivní) právo, jehož základ tvoří smluvní uspořádání, tj. soukromoprávní oblast. Nejblíže má pracovní právo k právu občanskému (ze kterého vzniklo), úzká vazba je ale i mezi individuálním pracovním právem a právem obchodním - z tohoto hlediska charakter práva soukromého

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že pracovní právo nelze v systému práva jednoznačně podřadit do práva soukromého či do práva veřejného, neboť z každého z těchto odvětví obsahuje určitou část.


II.
PRAMENY ČESKÉHO PRACOVNÍHO PRÁVA
§ 1 POJEM PRAMENE PRÁVA, §2 DRUHY PRAMENŮ PRACOVNÍHO PRÁVA
§1 POJEM PRAMENE PRÁVA

- pramen práva vyjadřuje vnější formu právních norem, což je pramen práva ve formálním smyslu a jednak je chápán jako zdroj obsahu těchto norem, čímž se rozumí pramen práva v materiálním smyslu
- pramen práva představuje zdroj, v němž nacházíme pravidla chování určená subjektům, je tedy bezprostředním zdrojem poznání
pro pramen práva ve formálním smyslu je typické, že se vztahuje na individuální znaky neurčený okruh subjektů, jimž stanoví určitá práva a povinnosti"

Otázky byly vypracovány pro předmět Právo pro bakaláře PF UP Olomouc.