"1 LIDÉ S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM
“Lidé s duševním onemocněním jsou lidé, jež jsou postiženi zjevnou duševní činností, specifickou ve svých klinických projevech, která je spolehlivě rozpoznatelná jako jasně definovaný soubor znaků. Tento soubor znaků je natolik závažný, aby způsobil ztrátu pracovní schopnosti nebo sociálního postavení nebo obou, a to v takovém stupni, který může být hodnocen jako selhání.“ (Höschl, 1996, s.3)
Většina odborných pracovníků v současné době zastává názor, že příčiny vzniku duševní poruchy jsou multifaktoriální. Což znamená, že vznikají souhrou několika vzájemně se ovlivňujících faktorů. Za nezbytnou je pro vznik duševní choroby považována určitá vnitřní zranitelnost, která je člověku dána již od narození. Dále se uvádí příčiny psychosociální (řada tělesných onemocnění, traumatizující životní události) a faktory biologické, které mají svou podstatnou roli (Češková, E., 2008).
Duševní poruchy lze rozdělit z hlediska převažující příčiny do několika skupin a to na organické, psychogenní, endogenní nebo na skupinu nemocí se smíšeným podílem různých příčinných faktorů (Praško, J., a kol., 2005).

1.1 Klasifikace psychických poruch
V současné době je v České republice platná tzv. Mezinárodní klasifikace poruch , jež rozlišuje následující kategorie nebo-li oddíly. Jedná se o rozdělení umožňující na základě jasně a striktně daných pravidel stanovit u klienta konkrétní diagnózu:
• F00-F09 Organické duševní poruchy včetně symptomatických
• F10–F19 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek
• F20–F29 Schizofrenie‚ poruchy schizofrenní a poruchy s bludy
• F30–F39 Afektivní poruchy (poruchy nálady)
• F40–F48 Neurotické‚ stresové a somatoformní poruchy
• F50–F59 Behaviorální poruchy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory
• F60–F69 Poruchy osobnosti a chování u dospělých
• F70–F79 Mentální retardace
• F80–F89 Poruchy psychického vývoje
• F90–F98 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a v dospívání
• F99 - Neurčená duševní porucha
Je však důležité upozornit, že lidé se stejnou diagnózou dle této klasifikace mohou mít rozdílné životy a prognózy a právě z tohoto hlediska je významné, abychom pohlíželi na každého klienta jako na bytost naprosto jedinečnou.

1.2 Schizofrenie a její vliv na výkon práce
Jelikož ze samotného rozdělení psychických poruch vyplývá, že duševní onemocnění čítají velmi rozsáhlou oblast, v této kapitole se věnuji pouze pacientům se schizofrenií, která je jedním z nejzávažnějších psychotických onemocnění.
Schizofrenie je pravděpodobně nejzáhadnější a nejspletitější ze všech duševních chorob, jenž není dosud přesně vymezena. Jedná se o závažné psychotické onemocnění, při kterém dochází ke změnám osobnosti. Jde o změny v oblasti myšlení, vnímání, emotivity a narušující schopnosti srozumitelného chování a jednání. Toto onemocnění bývá doprovázeno poruchou vnímání reality tzv. bludy a halucinacemi a je charakterizováno poruchou téměř všech kognitivních funkcí (Češková, E., 2007).
Schizofrenií trpí přibližně 1% světové populace. První příznaky tohoto onemocnění se u žen objevují nejčastěji mezi 25. a 35. rokem, zatímco u mužů již mezi 15. a 25. rokem. U žen je pozorována spíše mírnější forma onemocnění, reagují na léčbu lépe než muži a rovněž jsou schopny lépe sociálně fungovat. Dle výzkumů je schizofrenie diagnostikována u 25% pacientů, jež jsou psychiatricky hospitalizováni a u 50% pacientů přijatých do psychiatrických zařízení za rok (Češková, E., 2007).
„Toto onemocnění má u 30% pacientů špatnou prognózu. U dalších 20 – 30% se schizofrenní epizoda objeví pouze jednou, a poté zcela vymizí. Ostatním pacientům se onemocnění občas navrací v podobě dalších psychotických epizod tzv. relapsů.“ (Jarolímek, M., 1996, s.12)"

Součástí práce jsou tabulky, rozsah čistého textu činí cca 28 stran.