1.

Úvod

2.	Pojem státní občanství

3.	Vícenásobné státní občanství

4.	Nabývání státního občanství dle právní úpravy ČR

4.1.	Narozením (filiací)

4.2.	Osvojením (adopcí)

4.3.	Určením otcovství

4.4.	Nalezením na území ČR

4.5.	Prohlášením

4.6.	Udělením na žádost (naturalizací)

5.	Pozbývání státního občanství dle právní úpravy ČR

5.1.	Prohlášením o vzdání se státního občanství

5.2.	Nabytím cizího státního občanství

6.

Závěr

"2. Pojem státní občanství
Státní občanství je jedním z nejdůležitějších a zároveň základních znaků moderního právního státu. Pojem občanství nahradilo v 19. Století pojem poddanství, které vyjadřovalo podřízenost poddaného vůči panovníkovi . Státní občanství vymezuje určité právní pouto mezi státem a jeho občany, bez kterých by v podstatě stát nemohl reálně existovat. Z tohoto právního pouta pak vycházejí určité práva a zároveň povinnosti jak na straně občana, tak na straně státu. Povinnosti občana jsou především spatřovány v dodržování a podřízenosti zákonů jak na území daného státu tak i mimo něj, dále pak věrnost státu a také závazek k jeho obraně. Občan je pak ze strany státu chráněn a může pobývat na území daného státu a podílet se na správě veřejných záležitostí.
Pojem státní občanství lze také charakterizovat určitou časovou trvalostí, kdy je vztah mezi státem a jeho občanem proti vůli dané fyzické osoby nezrušitelný, dále pak určitou rovností, kdy musí být vztah k určitým právům a povinnostem nerozdílný a to bez ohledu na nabytí státního občanství, a také místní neomezeností.

3. Vícenásobné státní občanství
Jak jsem již výše nastínil je státní občanství trvalý a místně výlučný vztah státu a občana, který nemůže být proti své vůli občanství zbaven. I přesto však můžou, a to především díky rozdílnosti právních úprav různých států, nastat určité problémy, kdy dochází u fyzické osoby buďto k vícenásobnému občanství a to může být jak dvojí tak i doslova vícenásobné a stává se tak občanem více státu najednou (bipolitizmus) . Protikladem je však možnost kdy se fyzická osoba stává tzv. bezdomovcem (apolitem) kdy není občanem žádného státu .
Odlišnost v nabytí státního občanství narozením je u různých států dána tzv. právem krve (ius sanqinis) kdy narozené dítě nabývá občanství po svých rodičích nebo tzv. právo půdy (ius soli) kdy narozené dítě nabývá občanství toho státu ve kterém je narozené. Bipolitismus může tak nastat například v případě, že se dítě narodí ve státě uplatňující právo půdy a to rodičům kteří mají občanství státu uplatňující právo krve. Česká republika však uplatňuje zásadu, kdy v případě, že má občan ČR i jiné státní občanství, pohlíží se na něj pouze jako na občana ČR a k ostatním občanstvím se nepřihlíží

4. Nabývání státního občanství dle právní úpravy ČR
4.1. Narozením (filiací)
Základním a zároveň nejčastějším nabytím státního občanství v České republice je forma narozením . Podle platné právní úpravy nabývá dítě narozením občanství České republiky v případě že alespoň jeden z rodičů má v státní občanství České republiky. V České republice je vyznáván sice princip práva krve ale v případě, že ani jeden z rodičů není občanem České republiky a jsou tak oba bezdomovci (apatrité), ale má alespoň jeden z nich trvalý pobyt v České republice použije se výjimečně princip práva půdy a dítě tak nabyde občanství České republiky."

Zpracováno jako seminární práce na Katedře správní vědy a správního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity.
V práci se objevují četné pravopisné chyby, zejména v užívání čárky ve větách, a je zaměněn pojem ius sanquinis za ius sanqinis.