1.	Pojem právního vztahu

2.	Právní skutečnost

3.	Právní jednání

3.1.	Právní úkon

3.2.	Individuální právní akty

4.	Protiprávní jednání

5.	Právní událost

5.1.

Promlčení

5.2.

Prekluze

5.3.	Vydržení práva a povinností

6.	Protiprávní stavy

7.	Seznam použité literatury

"2. Právní skutečnost

Právní skutečnost je určitá skutečnost, která má alespoň minimální právní dopad a vyvolává tak právní účinky. Právní skutečnosti můžeme spatřovat především v jednání fyzických nebo právnických osob a to buď v souladu s právními normami nebo v jejich rozporu, kdy nastává protiprávní jednáni a nebo v určité situaci, kdy se daná právní skutečnost nezakládá na lidské vůli.

Proto dělíme právní skutečnosti na dvě skupiny:

• Jednání vědomé a založené na lidské vůli
Právní jednání v souladu se zákonem
Protiprávní jednání, které je projevem vůle rozporné s právními normami

• Jednání nezávislé na lidské vůli
Právní události - je to mimovolná událost, která je však v souladu s právními normami
Protiprávní stavy – je to lidskou vůli neovlivnitelná událost, která je v rozporu s právními normami


3. Právní jednání

Právní jednání můžeme dělit ze dvou hledisek a to buď Soukromoprávní jednání jakožto Právní úkon nebo Veřejnoprávní jednání jakožto Individuální právní akt. Právní jednání v tom soukromoprávním smyslu je určité jednání daného subjektu, které je jednak v souladu s právní normou a jednak projevem vůle toho daného subjektu k tomu, aby právní vztah vznikl, změnil se nebo zanikl.
Co se týče Veřejnoprávního jednání, je v daném právním vztahu vidět určitá nerovnost subjektu, kdy jeden funguje jako nadřízený tomu druhém a rozhoduje u něj o určitých právech a povinnostech.

3.1. Právní Úkon

Podstatou právních úkonu jakožto soukromoprávního projevu vůle je spatřováno v autonomii lidského chování, které je v souladu s právem (secundum legem). Například: pokud si v obchodě koupíme rohlík, zakládáme tak určitý právní vztah, kdy si máme právo rohlík odnést jen v případě, že se splní i povinnost zaplatit částku určenou jeho cenou. Jedná se tradiční kupní smlouvu, která zakládá vznik právního vztahu. Tohle byl příklad dvoustranného právního úkonu, pod který spadají všechny smlouvy. Právní úkon však může být i jednostranný a to například v případě, že sepíšeme závěť nebo žalobu, odvolání atd."

Práce z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.