1.

Úvod

2.	Atomový svět

2.1.	Nukleární prominenti

2.2.	Vyvrcholení první etapy Studené války

2.3.	Politická situace let 70.

2.4.	Politika uvolnění 80. let – počátek let 90.

2.5.	Bezpečnost v 21. století

3.	Bezpečnost

3.1.

Zbrojení

3.2.	Kontrola zbrojení

4.

Závěr

5.	Zdrojová literatura

"1. ATOMOVÝ SVĚT
Minulé století přineslo lidstvu mnoho velkých objevů léky počínaje a elektronikou konče. Jedním z těchto objevů bylo i rozštěpení atomů roku 1932, tedy v době kdy se Německo přiklonilo k Hitlerovi. Věda v této oblasti postupovala velmi rychle, takže už v období napadení Polska bylo jasné, že je možné uměle vyvolat atomový výbuch. Bylo už jen otázkou času, komu se toto podaří jako prvnímu. Mnoho vědců bylo poháněno strachem z toho, že Hitler bude první, kdo bude mít ve svých rukách osud světa. Jedním z těchto vědců byl i Robert Oppenheimer, který zkonstruoval první atomovou bombu. Byl to Žid, a stejně jako ostatní se bál, aby atomová bomba se nerovnala antisemitské bombě. Poprvé byla tato nová zbraň použita v srpnu roku 1945 Spojenými státy americkými proti Japonskému císařství. Začátkem srpna byly dvě atomové bomby svrženy na města Hirošima a Nagasaki. Je to jedna z nejmocnějších zbraní, jež byla člověkem vyrobena, proto je snaha od samého počátku o regulaci atomového zbrojení.
Již v průběhu Druhé světové války probíhala jednání za účelem vzniku nově organizace, která měla navazovat na Společenství národů, Organizace spojených národů (OSN). V Chartě OSN ze dne 26.6.1945 se v kapitole VI. mluví o tom, že „strany sporu...budou usilovat o řešení vyjednáváním, vyšetřováním, zprostředkováním, řízením smírčím, rozhodčím nebo soudním…“. Musejí se také podrobit vyšetřovacím závěrům Rady bezpečnosti, aby bylo dodrženo pokojné řešení sporů a sporné státy se neuchylovaly k hrozbě silou, nebo dokonce k použití síly. Na Chartu OSN se odvolává (zároveň i na Radu bezpečnosti, aby v případě sporu rozhodla) i Rio Pakt z 2.9.1947, který o způsobu pokojného řešení sporů mluví ve svém článku 3, když v článku 1 vymezuje zákaz uchýlení se nebo hrozby silou. Tyto dva dokumenty byly první, které pružně reagovaly na vývoj v oblasti atomového zbrojení a které kogentně zakazují uchýlení se k užití síly, čímž je zakázáno i použítí jakékoli zbraně, atomové bomby nevyjímaje.

1.1 Nukleární prominenti
Hnacím motorem pro výrobu atomové zbraně byla snaha o potlačení nacismu, fašismu a vůbec snaha o ukončení ničivé války. Nicméně v dalším období se díky historickému vývoji stala opět zbraní ve válce. Vlivem události se protihitlerovská koalice rozpadá na dva znepřátelené tábory: kapitalismus na západě a socialismus na východě (toto faktické rozdělení světa uznává i Trumanova doktrína z roku 1947). Spojené státy americké rovněž přestávají mít na atomovou bombu monopol, neboť se k nim přidávají postupně i další státy v čele se Sovětským svazem. Roku 1949 byl sepsán dokument Rada národní bezpečnosti 68, který obsahoval cíle americké zahraniční politiky na třicet let dopředu. Jedním z cílů bylo zajištění dostatku atomových a konvenčních zbraní, aby Američané, mohli udržet mír po světě. To se ještě znásobilo, když začátkem září 1949 bylo jasné, že atomovou zbraní už disponují i Sověti. Dalším státem, který disponoval atomovou zbraní, byla Velká Británie. Tím se dostala do klubu „nukleárních prominentů“ a mohla se účastnit multilaterálních jednání o jaderném zbrojení."

Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická, Katedra mezinárodního práva, seminární práce z předmětu Právo odzbrojení.