"Posouzení životní situace klientky a etická témata v této situaci obsažená
Paní Junové je 78 let, přesto, že vzhledem ke svému věku trpí zdravotními problémy, zvládá sama úkony každodenní potřeby. Je to spíše uzavřená paní, která nevyhledává společnosti ostatních seniorů v domě s pečovatelskou službou, ve kterém žije. Část její rodiny žije v zahraničí a tak se stýká pouze se svým synem, který je s současné době nezaměstnaný a byl několikrát souzen na krádeže a násilné chování vůči své družce. Tento syn paní Junovou navštěvuje, ale pracovníci domova si všimli, že návštěvy klientce příliš neprospívají, chátrá, hubne a působí vystrašeně. Syn se k personálu domova i ostatním klientům chová tak agresivně, že byl již nutný zásah policie. Když (jako sociální pracovnice) najdu paní Junovou ležet na chodbě, tvrdí, že upadla, ale odmítá přivolat doktora. V pokoji je její syn, který vyhrožuje personálu „že bude zle“ pokud se nepřestane vměšovat do jejich života. Od pečovatelky jsem se později dozvěděla, že paní Junová údajně svoje děti zamlada závažným způsobem zanedbávala.
Životní situaci paní Junové považuji za velice komplikovanou. Domnívám se, že existuje důvodné podezření, že klientka se stala objetí násilného chování ze strany svého syne. Přesto, že paní Junová a její syn nesdílejí společný domov, bylo by asi možné toto násilí označit za domácí násilí na seniorovi. V klientčině chování můžeme pozorovat znaky chování typického pro oběti domácího násilí – upřednostňování potřeb násilníka (potřebuje peníze), jeho obhajování a své vlastní obviňování, uzavřenost a bojácnost. Syn paní klientky se projevuje jako agresivní člověk (vyhrožování personálu) a v minulosti se již dopustil násilí na blízké osobě – své družce. Z těchto důvodů se domnívám, že je na místě obava, že syn paní Junové by jí mohl v budoucnu závažným způsobem ubližovat, ať již fyzicky, nebo psychicky týrat.
V této situaci se objevuje několik etických témat.
Jako pracovnice domova s pečovatelskou službou respektuji právo klientů na sebedertminaci, a právo o vlastním životě rozhodovat. Na druhou stranu je mou povinností a náplní mé práce usilovat o jejich bezpečí. V tomto případě, jsou tyto dvě hodnoty v rozporu. Protože se chce se svým synem stýkat, sama ho pouští k sobě do pokoje a obhajuje jeho jednání, narušila bych její právo na sebeurčení v případě, že bych autoritativně zakázala návštěvy jejího syna s odůvodněním, že je to v zájmu jejího bezpečí. Takové chování by nebylo možné ani právně, klientka a její syn mají jistě legitimní nárok se spolu stýkat. Pokud ale budu nechávat klientku se synem o samotě mám důvod se domnívat, že jí tím vystavuji riziku fyzické a psychické újmy, což je pro mě nepřijatelné osobně i profesně. Tuto etickou implikaci bych nazvala právo na sebeurčení v rozporu s právem na bezpečí a život bez násilí.
Další etické téma vidím v pozici sebe – sociální pracovnice – a míry, do jaké jsem oprávněna vstupovat do soukromé sféry klientů. Domnívám se, že osobní vztahy klientů se mohou stát mojí zakázkou pouze v tom případě, že o to klient projeví jasný zájem a pokud se tak nestane, nemám právo do jejich osobních vztahů vstupovat. Zároveň ale musím vzít v úvahu, že vztah paní Junové a jejího syna je podle všeho vztahem ohrožujícím, tudíž etický problém, který bude nutné vyřešit je možné nazvat hledání míry morální oprávněnosti v angažovaní sociálního pracovníka v osobních vztazích klienta."

Zpracováno jako závěrečná esej pro předmět Filosofie a etika v sociální práci.